|
,, Skvělé Katy! Jsem na tebe tak pyšný!“ Řekl pan Erbert, těsně potom, co přijela k přepravníku. ,, Díky tati. Však si slavnostní kolečko pojedeš taky! Budu ti držet palce!“ Katy sesedla a odložila si helmu a bičík. ,,Henry prosím, obstaráš mi Charlieho? Půjdu se protlačit do předních řad. Musím se podívat na tátu.“ Podala mu otěže a odbíhala k divákům. Protlačit se nebylo problém. Všichni lidé si tuto dívčinku udrželi ještě dlouho v paměti, protože teprve před chvíli jela slavnostní kolečko na kolbišti. Rádi ji pustili dopředu. Dostala se až k pásce, která oddělovala diváky od kolbiště. ,, Jede můj táta!“ Pyšně řekla starším dámám, které se choulily v prvních řadách. Ty si jen přitáhly kabelky blíž k sobě a upjatě pozorovaly závodníka a jeho koně. Blary se opět předváděl, jako vždycky ve společnosti. Nesl vysoko ocas a elegantně vyklenul krk. Vlaječky se zatřepotaly ve větru , pak se snesly směrem dolů a závod začal. Blary byl o hodně lepší než Charlie. Ve skoku nepřipomínal, ale byl Pegasem. První překážka bez chyby, druhá opět bravurně, třetí s trochou zmatkem v nepravidelném chodu, ale i tak krásně překonal skok, čtvrtý skok byl trochu zvláštní, Blary chtěl vynechat, ale pak se hned vrátil na linii a skočil.Blary si už krásně nacválal, už chtěl skákat pátou překážku, když v tom štycnul. Z ničeho nic. Pan Erbert v sedle nebezpečně sklouzl na jednu stranu. Blary si to najednou rozmyslel. Nevzdával to a skočil. Jezdec nebyl na skok připravený. Sice zdolal překážku, ale za ní sjel ze sedla úplně a spadl. Zaklínila se mu noha ve třmenu, takže i po pádu ho Blary vláčel za sebou. Pan Erbert sebou nemotorně škubal, pak ale ztratil vědomí a vypadal jako nějaký látkový panák. Házelo to s ní sem a tam. Někdo přiběhl, chytnul Blaryho a zdravotníci panu Erbertovi vyndali nohu ze třmenu. Pak se kolem něho shlukli a přinášeli nosítka. Katy nevěděla co dělat. Honem podběhla pod páskou, přiběhla až k zdravotníkům a svému otci, ale ti ji k němu nepustili. ,,Je to můj táta! Co mu je? Co se mu stalo?“ Hystericky řvala, až ji slzy stékaly jedna po druhé. Někdo ji objal a odtáhnul až za kolbiště. Byl to Henry. Katy neměla sílu odporovat. Navíc se zdálo, že se za chvílí zhroutí. ,, Katy…neboj všechno dopadne dobře. Pojď k přepravníku. Poptám se lékařů.“ Pomohl ji až k autu s přepravníkem a pak odběhl zpátky. Katy se cítila prázdná. Měla pocit jako kdyby svého otce zradila, jako kdyby se na něho vykašlala. Musela tam jít. Otevřela dvířka a když se pokusila o rychlý pohyb, začala zvracet. Naštěstí byla pod ní už tráva. Trochu to odnesly i kalhoty, ale na tom přece nezáleží. Nezáleží už vůbec na ničem… Slyšela jak s houkáním odjíždí sanitka. Jak ji na vršku kmitá modré světélko. Co se může stát za tak malou chvíli…to je určitě zlý sen. Chci se probudit. Katy zavřela oči a opřela se o opěradlo. Udělala pravý opak. Po chvíli usnula. * Kapky deště stékaly po předním skle, stěrače kmitaly sem a tam. V rádiu hrálo zpravodajství. ,, Na dnešních závodech . …. lékaři mají velké obavy …. jeho kůň je naprosto v pořádku.“ Katy slyšela jen útržky. Právě se probouzela. Vedle ní seděl Henry, zamyšleně se díval na mokrou vozovku před sebou. ,,Ahoj.“ Řekla chraplavým hlasem. Pěkně ji vyschlo v krku. ,, Ahoj,“ řekl Henry jakoby z donucení. Chvíli bylo ticho. Každý se utápěl ve svých myšlenkách. ,, Katy…tvůj otec utrpěl vážná zranění.“ Henry to říkal takovým tónem, jako lékaři v seriálech nebo filmech. Bez žádného soucitu, zájmu. Pořád měl ve tváři stejný výraz. Bez hnutí, jako socha. ,, Řekni mi všechno.“ Špitla a slza ji stekla po tváři. ,, Nemůžu! Já to prostě…nedokážu.!“ Zařval zoufalstvím a strhl auto z vozovky na odpočívadlo. Tam zastavil motor a ihned vyběhl ven. Katy si rukou prohrábla vlasy, které už se už dávno rozpustily. Osušila si slzy a zhluboka se nadechla. Musí Henryho přimět, aby jí to řekl. Musí ho najít. Rozhlédla se po okolí. Nikde nic. Jen v rohu nějaká postava. Otevřela dvířka a se žblunknutím stoupla do kaluže. ,,Ksakru!“ Zaklela, zabouchla dvířka a ještě jednou se rozhlédla. Ano, to musí být on. Vydala se směrem k němu. Stál tam s rukama založenými v kapse, celý promočený. ,, Henry, promiň. Já jsem to tak nemyslela. Jen chci vědět, co je s mým otcem. Prosím, musíš mi to říct.“ Henry se otočil, vypadal tak beznadějně. ,, Tvůj otec, je velmi vážně zraněný a … a nikdo neví, jestli nebude…na vozíčku.“ Polkl a sklopil oči. ,, Cože?“ Katy se zkrabatil obličej, slzy spolu s kapkami deště ji stékaly po tváři neskutečným tempem. ,, Proč, bože, proč!“ Zařvala a Henry ji objal . Katy svírala neskutečná úzkost. Nohy se ji podlamovaly při každém pomyšlení na otce. Určitě jste to někdy zažili, ten nejstrašnější pocit, když máte o někoho strach. V jednu chvíli si říkáte, že to zvládnete, ale pak to na vás všechno dolehne a musíte brečet a brečet a brečet…Škoda, že to nefunguje a všechno se rázem nezlepší. Henry se pomalu sunul k autu, svíral Katy pevně v náručí a měl ze všeho špatný pocit. Proč jí to říkal? Udělal správně nebo dobře? Svěsil hlavu a když došli k autu, otevřel se zavrzáním dvířka a pomalu uložil Katy na přední sedadlo. Hbitě oběhl auto a pak už byl v suchu . Pohlédl na dívku, zase už spala. Je to tak možná lepší. Nastartoval motor a vyjel na cestu. Odtud domů to bude trvat už jen 15 minut.
* ,, Kde jsou? Probůh, snad někde nepíchli. Ještě to by chybělo.“ Paní Madleová, matka od paní Erbertvé, byla oproti ní v naprostém klidu. Z kávovaru se linula vůně čerstvě uvařené kávy a na stole byly nachystané sušenky. Ihned, jak slyšela co se stalo, přijela za svou dcerou. Paní Erbertová brečela jak snad nikdy. Vedle hromádka posmrkaných kapesníků a oči rudé pláčem. ,, Ty se z něho jednou holka ubrečíš k smrti! Já jsem to říkala…“ Než stačila matka vynadat své dceři, ozvalo se skřípání brzd na dvorku. ,, Kdo přijel?“ Paní Erbertová se okamžitě zvedla ze stolku s nadějí, že přijelo cokoliv, co by jim přiblížilo stav jejího manžela. ,, Seď, to jen přijela Katy a ten její přítel.“ Postarší dáma si dala ruce v bok a kroutila hlavou. ,,To není její přítel.“ Stačila ještě dodat paní Erbertová a znovu se dala do usedavého pláče. ,, Ále, povídačky.“ Přitvrdila paní Madleová . Vždycky si dokázala stát za svým,ať je to pravda či ne. * Henry otevřel dvířka od přepravníku, mlčky vyvedl Bleryho a Charlieho. Katy mezitím otevřela vrata stáje. Strašná situace, měli by řešit co bude dál! Křičela v duchu Katy. ,, Prosím, postaráš se o koně? Hlady asi omdlím. Přijď pak k nám…“ Strašně nerada lhala, hlady vůbec neomdlévala. Jen chtěla být sama, probrat si všechno co se stalo. ,, Jasně.“ Odpověděl rychle Henry a už odváděl koně do boxů. Katy se vydala k domu a už u domovních dveří měla pocit, že se pozvrací. Vběhla dovnitř a rychle přispěchala k záchodu. Tam se ze všech sil vyzvracela. Pak se opláchla v koupelně a podívala se na sebe v zrcadle. ,, Jsi tak strašně podobná otci.“ Řekla tiše paní Madleová, opírala se stěnu koupelny těsně u dveří. ,, Ahoj, babi.“ Katy se otočila a objala ji. Byla ráda, že přijela. Sice byla někdy otravná stará dáma, ale vždycky byla moudrá a věděla, jak řešit takové situace…
Babička ji to vždycky říkala, když byla hodně malá. Pořád to měnila, jednou že je zelená, podruhé že modrá a oranžová . Nikdy nepochopila, jaký to má význam. Asi tak člověka víc zdeptat. Aby věděl, jak je na tom špatně. A teď na tom byli všichni špatně. Pokud už otec nebude moct jezdit, pak už asi s koní nebudou moct vyžít. Museli si přiznat, že skoro všechny jejich peníze byli z koní a hříbat.Sice matka pracovala, ale sama by rodinu asi těžko uživila. Pak skončí všechny ty krásné dny strávené u koní. Kolik koní si vlastně budou moct nechat? ,, Tak já jdu spát, ale kdyby se cokoliv dělo tak…“ Katy se došourala do svého pokojíčku a ztěžka padla na postel. ,, Samozřejmě, Katy.Dobrou.“ Babička se usmála a dala ji letmou pusu. Voněla po růžích a pudru. Katy si připomněla své dětství, jak ještě občas přespávala u babičky. Její otec jezdil na závody a matka jezdila s ním a jelikož byla Katy hodně malá, nemohli ji brát sebou. Proto bylo přespání u babičky to nejlepší řešení. Převlékla se do noční košile a vlezla si do teplé postele. ,, Domov, sladký domov.“ Pomyslela si a usnula.
,, Už usnula?“ Paní Erbertová seděla s Henrym u hrnku kávy a pomalu usrkávali. ,, Ano, už usnula. Teď musíme vyřešit situaci. Jak to s ním vypadá?“ Paní Madleová si přisedla ke stolu a nalila si ještě teplou kávu. ,, Dost špatně. Možná bude na vozíčku, je v kritickém stavu. Musíme věřit, že to dopadne dobře.“ Pane Erbertové se opět zalily oči slzami a odvrátila pohled k oknu. ,, No, já koně zatím obstarám a snad mi Katy taky bude občas pomáhat. Ale pokud se stane to nejhorší, pan Erbert už nebude moct jezdit a…bude to na Katy.“Henry si usrkl kávy a začal chroupat sušenku. ,, Nebo koně prostě prodáme.“ Paní Erbertová se odsunula od stolu a rychle si otřela slzy. ,, Dobrou noc.“ S kamenným pohledem se odešla do ložnice. ,, Dobrou.“ Odpověděli jednohlasně Henry i paní Madleová. ,, Ona koně určitě neprodá nebo alespoň ne všechny. Teď běž spát. Zítra je taky den.“ Starší dáma se usmála a začala sklízet věci ze stolu. ,, Tak dobrou.“ Henry si uhladil vlasy, nasadil si kšiltovku, bez které by neudělal ani krok a unaveně se ploužil po schodech.
Procházel tiše kolem pokoje Katy. Musel na ni pořád myslet. Sice byla o dost mladší, ale zas ne natolik, že by s ním nemohla… Henry si promnul oči a pak jen zakroutil hlavou. Takové nápady, už je opravdu unavený.
Ráno bylo jako z pohádky. Nebe bez mráčků, sluneční paprsky se rozlily po krajině a rosa se třpytila po sytě zelených pastvinách. Koně se už radostně hlásily ze stájí, aby mohli den uvítat proháněním po travnaté louce. Henry se rozesmál, při pohledu na Jumper, která už nedočkavě zaržála. Postupně všechny koně vyvedl na pastvinu. Ranní rozcvičku zahájila Jessica, mírně se postavila na zadní a pak společně s Drahokamem cválala v přední části pastviny. Tento pozemek měl 4 hektary a koně se tady opravdu mohli vyřádit. Pak se k oběma koním přidal Eldorádo. Z ničeho nic vyhodil a pak rychle cválal k nim. Hned jak to uviděl Charlie, nechal šťavnatý trs trsem a pádil za nimi. I Jumper se překonala, jindy líná kobylka dnes měla energie na rozdávání a když několikrát hodila kozla, tryskala za ostatními. Společně cválali dokolečka kolem Blaryho a Kaspiana. Ti jako by chtěli dát najevo, že jsou již starší generace a nehodlají se takhle předvádět. Ať se koně snažili sebevíc, oba dva valaši se nenechali vyrušovat a vychutnávali si šťavnatou trávu. Charlie, jako poslední běžící koník za skupinou to nenechal jen tak a nenápadně se přiblížil zezadu. Cválal k Blarymu a těsně před ním udělal obrat a vyhodil. Pak tryskal zpátky a zařadil se za skupinku. Blaryho to evidentně naštvalo. Rychlým klusem je dobíhal. Když to všechno spatřil Kaspian jen si odfrknul a pak nahodil mírný cval. Přece nemůže nechat kámoše ve štychu. Henry si dokázal představit, že by sledoval koně celé hodiny, ale sám dobře věděl, že by nestihl další povinnosti. Měl jich tolik, že ani nevěděl kam dřív skočit. ,, Snídaně!“ Ozval se hlas paní Madleové z otevřeného okna v kuchyni. Málem bych na to zapomněl. Pomyslel si a pak už spěchal do domu.
|
|
31.5.2007 |
|
11.6.2007 |
|
3.7.2007 |