Věř svému srdci

zpět

Budík se nemilosrdně rozdrnčel na nočním stolku. Jeho zastaralý zvuk připomínající spíše starý telefon by probudil zaručeně i toho největšího spáče. I když se Kate vůbec nechtělo vstávat a jindy by si ještě poležela, dneska hbitě vyskočila z postele a začala se převlékat, aby ještě stihla pomoct Henrymu s naložením koní do jejich oprýskaného přepravníku. Její otec už tolikrát sliboval, že ho přestříká novou barvou, ale sliby chyby, pomyslela si Kate a usmála se. Možná jejich přepravník nebyl zrovna nejhezčí, ale zato výborně vykonával svou funkci. Ještě rozespalá si stihla umýt zuby a učesat své husté neposedné vlasy , které si lehce svázala do culíku.

,, Dneska jsou závody, závody!!!“ Vykřikovala radostně Kate a s bušením skákala po schodech. Vtrhla do kuchyně a mlsně si přivoněla k pánvičce. ,,Rychle mami, chci ještě pomoct Henrymu.“ Uvelebila se v křesle a netrpělivě bubnovala příborem do kuchyňského stolu. Její matka už stála u plotny a smažila vajíčko. ,, Vždyť už to bude! Pokud budeš při každém závodě takhle vyšilovat dostaneš s toho žaludeční vředy a co pak.“ Strachovala se paní Erbertová a rychle nakládala na talíř své dceři obrovskou porci. Vždycky to trochu s jídlem přeháněla. Naštěstí Kate nikdy nemusela sníst všechno, takže si nijak nestěžovala.

,, Jo díky moc . „ Usmála se Kate na svou matku, když už ji konečně přinesla snídani.

Nemohla se v klidu nasnídat, protože musela neustále nakukovat na dvorek, jestli se už něco neděje. Henry, jejich stájník, tady byl vlastně na brigádě, ale i tak ho tady všichni přijali skoro jako člena rodiny. Její otec už je určitě ve stáji a s Henrym se stará o poslední nezbytné věci, které je třeba udělat před odjezdem na závody. Což je naskládat do auta sedla, uzdy, podsedlové dečky a plno dalších nezbytných věcí. Zkontrolovat koně, vyčistit ho a obstarat ho do přepravníku , to už byla starost Katy.

Bože, už je tolik hodin! Zhrozila se a rychle dala nádobí na kuchyňskou linku. Běžela do pokoje, chňapla svoje sbalené jezdecké oblečení a další nutné věci a utíkala na dvorek před domem, kde je rychle naházela do auta.

,, No tak, trochu opatrněji s tím!“ Zasmál se Henry , když zrovna z druhé strany auta otevíral dvířka. V jedné ruce měl sedlo na Charlieho a v druhé navlečené na rameni jeho uzdečku. Katy si moc dobře vzpomínala, jakou měla radost ze sedla ušitého na míru, když ho dostala od rodičů k narozeninám. Mělo nádherně černou barvu, nové bezpečnostní třmeny s vloženou bílou gumou a zcela novým podbřišníkem. Bylo velice pohodlné. Tolik lidí jí ho závidělo. Nejvíce však Lusia. Byla hodně dobrá jezdkyně, potkávaly se jen na závodech, ale i přesto Lusia dokázala Katy pomluvit u všech jezdců. Katy se otřásla, aby na takového člověka v tak krásný den přestala myslet, doufala, že na závodech nebude.

,, Hele, ty se bojíš!“ Utahoval si z ní Henry a s třísknutím zavřel dvířka staršího auta.

,,To teda nebojím!“ Zasmála se Katy a začala běžet ke stáji, aby se těch hloupých poznámek zbavila.

,, Mě neutečeš!“ Henry rychle přiběhl zezadu a začal ji lechtat.

Někdy si až Katy myslela, že po ní 19 –ti letý Henry tak trochu letí. Měla už přece jen 14 let a tak to nebylo takový problém, kdyby spolu něco měli, i když. Katy se znovu rozesmála a štípla sama sebe, aby už na něco takového nemyslela.

,, No ještě že jsi tady Katy. Rychle vyčisti Charlieho. Musíme rychle vyjet.“ Hodil Henrymu dečky zabalené do igelitových tašek a sám si ještě šel vyčistit Sound Blaryho. Byl to jeho nejlepší valach. Dneska ho chtěl na závody vzít taky, přece jen si ,, starý taťka“ jak Katy ráda otce škádlívala, chtěl občas zazávodit. Stáj Erbertových vlastnila kromě Charlieho a Sound Blaryho ( zkráceně Blary ) , ještě dvě klisny angloarabky. Obě jsou krásné hnědky, Jessica už sloužila jen pro chovné účely, ale i tak si ji mnohokrát Katy brala na trénink. Pořád ještě hodně naučila. Jumper byla dcera Jessiky a byla ještě roček, takže se o ní spíše staral Henry. Ve stáji byli ještě 3 valaši, jeden taky po Jessice, zrovna se obsedal a jmenoval se Drahokam. Byl to taky angloarábek a krásnějšího koně snad ještě Katy neviděla! Navíc ji otec slíbil, že ho bude jezdit. Charlie už za chvíli bude na závody přece jen malý. Druhý valach byl Kaspian, Český teplokrevník, byl to už sice pán v letech, ale stále podával na kolbištích dobré výkony. Pan Erbert už ho moc nejezdil a tak na něm někdy nechával jezdit Henryho. A třetí valach měl čtyři roky jménem Eldorádo, koupili ho v jedné vyhlášené stáji specializované na chov Hannoverských koní. Na jeho tréninku se sice ještě pilno pracovalo, ale už podával na skocích postavených na jízdárně skvělé výsledky. Pan Erbert ho nechtěl moc přetěžovat a tak byli pro Eldoráda skoky jen vzácností.

Katy pomalu otevřela box, grošovaný valášek tiše zafrkal a jeho kaštanové oči sledovali každý její pohyb. Na krku si pyšně nesl hřívu spletenou do malých culíčků.

,,Ahoj koblížku.“ Zašeptala a podrbala ho na hrudi. Charlie slastně přivřel oči a položil si hlavu na její rameno. ¨

,, Dneska se budeme snažit. Tenhle závod vyhrajeme.“ Pošeptala mu do jeho nádherně vytvarovaných uší. Sehnula se pro plastové hřbílko a jistými tahy ho začala kartáčovat.

,, Tak jak to vypadá?“ Zeptal se starostlivě pan Erbert, když procházel kolem Charlieho boxu.

,, Dobře, už jenom poslední kopýtko a máme to.“ Obratně se sehnula pro levé zadní kopyto a kopytním háčkem mu pečlivě vybírala nečistoty.

,, Fajn, dej bedýnku s čištěním do auta a můžeme vyrazit.“ Sám už ukládat Beryho čištění do malé nazelenalé bedýnky. Ta bedýnka byla hodně stará, ještě měla na sobě samolepky s koňmi, která Katy jako 5-ti letá ,,pečlivě“ lepila na každou bedýnku ve stáji. Některé už ale dávno praskly nebo se nějak jinak zničily.

Henry se netrpělivě procházel před vraty stáje, hned jak Katy vyšla ji vytrhl bedýnku a se slovy: ,, Já ti to vezmu, běž pro Charlieho.“ rychlými kroky vyšel k autu.

Někdy je vážně divný, pomyslela si Katy, když vyváděla Charlieho k přepravníku.

Blary už za ním radostně frkal na všechny okolo, aby si ho všimli, že právě on pojede na závody. Jak rád je středem pozornosti.

Charlie s Berym radostně vešli do přepravníku, jako by to byla naprostá samozřejmost. Pak se jen zavřeli dvířka a mohlo se jet.

Cesta byla unavující, navíc, jak se zdálo, se na závody vypravovalo více jezdců se svými koňmi. Katy se převlékla ještě v autě a když dorazili, udělali si plán co každý udělá. Měla se nechat zapsat a obhlídnout, která pojede. Už se na ten závod tak těšila!

Když se konečně vrátila k přepravníku a začala připravovat Charlieho, nestačila se divit, kolik je tady nováčků. Na opracovišti se seběhli jako mravenci a všichni si radostně štěbetali a někdy do sebe i vrazili!Ještě že Katy jede v jiné kategorii. Tito jezdci se svými drobnými poníky startovali v kategorii Z, což je kategorii nejmenší. Překážky měřili 90cm.Katy jela ZL což bylo kolem 110cm.

,, To je úroveň dnešních jezdců.“

Zlobil se pan Erbert, když přišel s šálkem kávy. Pomalu usrkoval a po chvíli se podíval na svého valacha.

,,Co myslíš, Katy. Vyhrajem to?“

,,Jasně, tati! Charlie je ve skvělé formě a Bery taky!“ Povzbudila ho Katy, když dotahovala řemen podbřišníku. Pak už začala nasazovat uzdečku. Čelenka a nánosník byla posázené drobnými lesklými kamínky , které se skvěle vyjímali na černé kůži. Tuto uzdečku nosil Charlie jen na závody.

Nasadila si přilbu, vyhoupla se do sedla a jako žezlo od Henryho převzala bičík. Pak už jela směr opracoviště, malé děti tam už nebyli, závod stupně Z se už odjel. Pár dětí spadlo, brečelo, několik poníků vyhnulo nebo shodilo, nakonec se vítězkou stala vraná klisna atletické postavy.

V obratu cval a skok, bez shození. Skvělé! Katy poplácala svého poníka po krku a projela si ještě několikrát pár skoků. Nejčastěji to byly křížky, pár kolmáků. Charlie měl dneska dobrý den a Katy s toho všeho dobrý pocit. Pilně trénovala a to se ji musí podařit. Pak už jen svižně krokovala a přijela k přepravníku. Tam už Henry sedlal Blaryho, který si bez zájmu o okolí přežvykoval trávu. Z auta už se vybelhal pan Erbert, který si ještě dotahoval jezdecké kalhoty do správné výšky.

,, Uf , nějak jsem přibral.“ Rozesmál se a dopnul si zip.

,, Tak pojeď tati!“ Katy obrátila poníka směrem ke startu.

,, Však už letím“ Naskočil na Blaryho a spolu mířili směr opracoviště.

,, Líbí se ti Henry?“ Zeptal se po chvíli ticha otec Katy.

,, Cože? Ne!“ Vyprskla smíchy až se Charlie zarazil.

,, No tak ne, promiň!“ Pak zastavili, protože musel Katy popřát hodně štěstí! Teď pojede na opracoviště a ona už pojede ke startu.

,,Tak jeď ke startu. Šup! Držím ti palce!“ Lehce se na sebe usmáli a už chtěli každý jít svou cestou, když v tom pan Erbert Katy zastavil.

,, A nezapomeň Katy, hoď srdce za překážku a kůň skočí za ní! Hlavně věř svému srdci!“ Otočil se a klusal opačným směrem.

Takže věř svému srdci. Fajn. Ale co mi říká mé srdce? Že to zvládnu? Mám tušení, že se stane něco špatného. Nebo mám jen strach?

Katy přijela v zamyšlení ke startu. Jako kdyby závodníci měli létající koně, kteří prolétají překážkami za vteřinu a už byli v cíli. Přišla řada na ni. Rychle klusala k osobám s vlaječkami na každé straně a pobídla Charlieho do cvalu.

,,Závod byl odstartován!“ Zapraskalo v reproduktorech, když Katy cválala k první překážce.

Těsně u ní Charlieho silně pobídla. Měl takový zvyk, že první překážka se mu nikdy nelíbila a tak, když ještě Katy byla nováčkem na kolbišti, ji vyhnul nebo štycnul. Teď už však věděla jak na něj a stačila silná pobídka. Charlie se vznesl jako Pegas nad oblakem. Natáhl svůj elegantní svalnatý krk, profesionálně skrčil pření nohy a zadníma se silně odrazil. Pak jen najeli na druhou, třetí, čtvrtou překážku. Všechny bez shození. Katy už si pohodlně cválala k páté překážce, když v tom do dráhy vběhl nějaký malý psík. Sice hned odběhl zpátky k paničce, ale Charlie se může leknout! Katy se snažila svůj strach zadržet v sobě, tolikrát ji otec říkal, že když se bojí ona, kůň se bude s největší pravděpodobností bát taky. To přece teď nechce!

Charlie byl napjatý jako strunka i on už zjistil, že něco není v pořádku. Před překážkou už zastavoval, ale na poslední chvíli se ještě stačil odrazit a nešikovně proletěl nad překážkou. Katy poslouchala jestli se za ní neozve zvuk kavalety, která spadla na zem. Nic se neozvalo, ale to ještě neznamená že neshodila. Taky to jednoduše nemusela slyšet.

Žolík, zhrozila se. Je to nepovinná překážka, ale Katy ji chtěla skočit. Teď se musí soustředit. To přece zvládnou. Charlie se silně odrazil a snažil se víc než kdy předtím. Skvělé! Vyšlo to. Ještě poslední překážka, hop a máme to za sebou. Rychle cválala do cíle, pak jen povolila otěže, obklusala ještě kolečko mezi překážkami a pochválila ho.

,, Takže Kate Erbertová a Charlie, bez trestného bodu, naprosto dokonalý parkur.“ Oznamovala hlasatelka do reproduktorů.

Já jsem to zvládla! Vykřikla si v myšlenkách Katy a ještě jednou, ale už na travnatém prostranství před opracovištěm, objala svého poníka.

Henry přiběhl celý udýchaný a ještě jednou pochválil poníka.

,, Byla jsi skvělá.“ Řekl nesměle a usmál se na ni.

Bože, ať mě už někde zavolají nebo něco, hlavně ať s ní tady netvrdu. Určitě už červenám. Říkala si v duchu.

A jako na zavolanou se ozvalo v reproduktorech.

,,Na druhém místě se umístila Katy Erbertová s Charliem.“

,,Slyšíš to Henry? To jsem já…“

Henry na ní mrkl. Katy byla radostí bez sebe, byla druhá! Doklusala k místu dekorování, tam obdržela stužku a Charlie si ponořil hlavu do kýble plného dobrot, mrkve, jablka apod. Lusia se umístila až třetí, bylo znát, že po závodě brečela a teď je plná nenávisti.

Však ať si je. Pomyslela si Katy a pak už si užívala kolo vítězů. Cválala klidným tempem, jednou rukou mávala do obecenstva a druhou ovládala Charlieho. Byl nádherný, ten blažený pocit vítězství a o to víc, že porazila svou rivalku.

11.5.2007