Nekonečný příběh - 3. kapitola |
|
John již delší dobu přemýšlel o nějaké větší změně, o něčem novém... Jednoho krásného slunečního dne, když se jeli s Klárkou jen tak projet, uviděl u jednoho známého nové hříbátko. Byl to čistokrevný Paint Horse krásného zbarvení. Když ho John uviděl, okamžitě se mu zalíbil. Uvědomil si, že to je to pravé, co právě teď hledá. Proto sesedl z Bleska a šel se hned informovat, zda není kůň volný. Pro jeho štěstí zjistil, že hříbátko je na prodej, a že by mu kamarád udělal ze známosti i cenu. John tedy neváhal a okamžitě se domluvili na koupi hříbátka. Byl to hřebeček, což se Johnovi líbilo více. Poté se šťastně vrátili domů. Druhý den si pro něj John zašel. Byl moc rád, že ho získal a měl s ním velké plány do budoucna. Bohužel si ale neuvědomil, že už nemá ve stáji místo, takže bude muset nějakého koně prodat, protože přistavět část budovy by bylo moc nákladné. Zmínil se o tom Klárce, ale ta řekla, že nepřipadá v úvahu, aby se dal nějaký kůň pryč, takže jim nezbývalo, než přijít na jiné řešení... Klára se dala ihned do práce. Vystavovala inzeráty a taky se po všech možných sháněla. S Johnem se domluvili, že část budovy ještě dostaví. Bylo přece léto a koně mohli být i v noci na louce. Kamarád mu pomůže "vyrobit" alespoň přístřešek, kdyby bylo špatné počasí. Po dlouhém shánění Klárka konečně našla firmu, která nabízela svou práci za opravdu přijatelnou cenu. Začalo se ve velkém. Stavělo se, bílilo se, tlouklo se a mylo se..... Až po měsíci bylo ve stáji dvanáct nových boxů. John se rozhodl nakoupit koně a pár poníků. A začít si vydělávat jako trenér a majitel jezdeckého klubu. Dlouho se s Klárkou dohadoval, jak se klub bude jmenovat. Johna napadlo, že začínali s Nespoutanou a Bleskem, dlouho kombinoval jejich jména, až přišel na název Jezdecký oddíl Nespoutaný Blesk, se kterým souhlasila i Klárka. Nespoutaná už se postupně uzdravila, takže ji mohli použít i v provozu jízdárny. Jen dali do novin, že se otevírá jezdecký klub v jejich oblasti, hned se začali hlásit členové - děti i dospělí. Mohli jezdit na Nespoutané, Bleskovi, Naději, ale ne na malém hřebečkovi Drobkovi a Překvapeném, ten byl jen Klárky. Potřebovali však ještě alespoň dva koně, pro úplné začátečníky, John tedy koupil dvě starší klisny Samuelu a Danysu. Po týdnu provozu už měl jejich jezdecký klub patnáct členů, ale patnáct členů se nemohlo shodnout na názvu. Někteří prosazovali název Jezdecký klub Nespoutaná naděje, někteří chtěli jméno Blesková naděje, ale jiní zase Nadějný blesk.... „ale co“, řekl John „na jménu přeci nesejde, hlavně, že se tu budou mít všichni dobře. Jméno měnit nebudeme, zůstane název Jezdecký oddíl Nespoutaný Blesk“. Některé děti vypadali hodně nadějně, proto si John řekl ,že si mezi sebou uspořádají malé závody... John oznámil na středením tréninku, že se budou konat závody, ale řekl, že v různých disciplínách, protože chce zjistit, na co se kdo hodí, a co by měl trénovat. V sobotu byl pro děti samozřejmě velký den, po stáji se trousily už brzy ráno. S některými dětmi přišli i rodiče. Začínali drezurou, John zjistil, že se na ni nehodí žádné z dětí, stejně jako na voltiž. Pak přišel na řadu western spojený s jízdou dovednosti, což šlo skvěle třem holčičkám a jednomu chlapci. Dále se šest dětí hodilo pro parkur. John jim teda udělal zvláštní tréninkový rozvrh pro western a parkur. Zbývajících pět dětí jezdilo jen tak na vyjížďky a podobně. Pak ještě uspořádal závody v každé disciplíně. Jedna dívenka, kterou přiřadili do skupiny co jezdila parkur, zajela úplně skvělý čas, stejný jako Klárka, která si s ní pak dala závod... Uplynul týden co se konaly závody, Klára a John byli velmi spokojení, jak se závody povedly i děti vypadaly, že jsou spokojené. V sobotu odpoledne se John s Klárou domlouvali na závody, které se budou brzy konat, že by mohli jet a mohli by i nějaké děti, když v tom najednou někdo přijel na statek. Velký džíp a za volantem starší kluk bylo mu asi 18let. Klára si uvědomila, že je to ten kluk co jel na Pašákovi na Velké Pardubické a co se jí tak líbil. Kluk najednou vystoupil z auta a mířil přímo k ní a Johnovi. ,,Dobrý den“ pozdravil ten kluk a pokračoval .,,já se jmenuji David Hloubín a chtěl jsem se zeptat, jestli byste měl volný box pro koně, nedávno jsem koupil koně od slečny Lindy Peškové, ale nemohl jsem ho u ní nechat, proto hledám nějaké volné místo“ . „No možná by se tu něco našlo, vy sem chcete dát Pašáka??“ „Ano“ odpověděl mladík a s jemným úsměvem se podíval na Klárku. "No to je úžasné." říkala Klára. „Určitě tu nějaké volný bude.Nechceš se tu trochu porozhlédnout?“ zeptal se John… „Já tě provedu“, řekla honem Klárka, aby ji snad John nepředběhl. Postupně Davida provedla celou stájí a představila mu všechny koně. Samozřejmě se pochlubila i svým vlastním miláčkem... Každou chvíli se na Davida musela podívat. Navíc zjistila, že většinou se střetla s jeho pohledem. David se Kláře opravdu moc líbil. David byl na tom stejně. Klárka se mu líbila od doby, co ji spatřil na závodišti a popravdě řečeno, ustájení koně byla jen menší záminka, aby se s ní mohl setkat. Zjistil si, kde jezdí a vydal se ji hledat. Velmi mile ho překvapilo, že se ho Klárka ihned ujala. Věděl, že na koních je dobrá a byla mu velice sympatická už napohled, ale nevěděl, jestli ho zdání jen neklame. Musí se s Klárkou seznámit blíž, musí ji poznat... Klárka ho provedla postupně i kolem jízdáren a výběhů. Potom mu nabídla společnou vyjížďku zítra odpoledne. David pozvání samozřejmě s neskrývaným nadšením přijal a oba byli víc než šťastní. Pro tento den měli opravdu o čem přemýšlet...Klára cítila, že je opravdu zamilovaná a doufala, že se Davidovi líbila. David se s Johnem domluvil, že Pašáka přiveze už zítra, proto Klárka nemohla dospat, ve čtyři už byla ve stáji, aby náhodou nezmeškala Davidův příjezd, když to viděl John, okamžitě mu to bylo jasné, proto si osedlal Bleska a jel se projet. Mezitím už David s Pašákem dorazil. Ahoj... volala Klárka už z dálky. Ahoj... volal David vyložil Pašáka a ještě se ujistil jestli Klárka opravdu na vyjížďku pojede. No samozřejmě já už mam svého miláčka nasedlaného, čeká se jen na tebe.David si pospíšil a během 15minut už byli oba v sedle a jeli cestou k lesu. Cestou si povídali, najednou David nadhodil: „ty maš něco s Johnem ??“ „Ne“ odpověděla rychle Klárka „je to jenom něco jako muj straší bratr". „Aha“ odpověděl z radostí David.David poznal , že je Klárka opravdu roztomilá a koně miluje nadevše.Když se vrátili. John už byl ve stáji a měl připravený box pro Pašáka. "Tak jaká byla vyjížďka?" zeptal se John. "Úžasná!" odpověděl David. Kára se jen stále usmívala... Když přijel David druhý den, Klárka tam zrovna nebyla, a David se zeptal Johna: ,,Jak se má Vaše sestra?" John už měl na jazyku, že žádnou nemá, ale v poslední chvíli mu to došlo a řekl: ,,Jó Klárka se má dobře, za chvíli přijede…" John počkal až David odjede, pak si vzal Klárku stranou, zeptal se ji, jestli je její bratr. Ona mu odpověděla, že skoro. John chtěl něco říct, ale ze stáje se začalo ozývat poplašené frkání, John i Klárka se tam hned rozběhli. Proběhli stájí až nakonec, kde byla ustájená Danysa. Hned jak se podívali do jejího boxu, bylo jim jasné, proč takový rozruch: V boxu nebyla jen Samuela, ale také malé hříbátko. Klárka si hned vzala mobil a zavolala veterináře. Bylo to velké překvapení... Jak se to mohlo stát ?? No nic hlavně že jsou snad v pořádku. Asi po pul hodině John řekl, ať jde každý po svém ,že chce hříbátko spát. ¨Dáme mu jméno Daf Danys“ Klárka z Davidem se na sebe podívaly, a museli se potichu smát. Odpoledne spolu Klárka z Davidem jeli opět na vyjížďku. za lesem sesedli, nechaly koně pást a lehli si do trávy. Chvíli jen tak mlčeli, pak se k ní David otočil a políbil ji. Klárka byla zmatená ale líbilo se jí to. Asi jsem opravdu zamilovaná pomyslela si. Za pár dní už trénoval i David, protože měli čím dál více dětí. Už tam jezdilo 37 dětí a 12 dospělých, a zase se řešil problém s tréninkovým plánem a nedostatkem koní.. „Máme na výběr ze dvou možností“ řekl John.Buďto budeme muset pár dětí omezit a nebudou jezdit dvakrát v týdnu. ale jen jednou. Nebo přikoupíme nové koně. Rozhodli se tedy, že přikoupí nové koně... Ale nakonec si to rozmysleli, protože Johna napadlo něco lepšího. Rozhodl se navázat spolupráci s klubem z vedlejšího města, pořádat závody, zkušební výměny jezdců apod.. Klárka i David souhlasili. Zdálo se to jako dobrý nápad. Hned druhý den se šel John domluvit s majitelem a trenéry z té stáje a dohodli se, že začnou již tuto sobotu, že nejdříve uspořádají závody pro členy obou jezdeckých oddílů a další týden vezmou nejlepších 10 na týdenní putovní tábor... s koňma samozřejmě Když to John oznámil ve své stáji, všechny děti začaly pilně trénovat a učit se, ale jen John a majitel druhé stáje věděli, jak se bude závodit... bylo to velké tajemství...
|