|
A je tady Den D... Vítáme Vás na dnešních závodech... Klára byla docela nervózní, ale jinak hrozně šťastná. John se jí zeptal: "Máš strach?" „Trochu,ale až nasednu na Nespoutanou určitě zmizí." Klárka byla celá nervózní… když vyváděla Nespoutanou z přívěsu, celá se klepala. Nespoutaná byla naopak ve svém živlu. Koukala kolem sebe a vypadala opravdu šťastně…. „No tak! Čisti,sedlej a už ať jsi na opracovišti!'' zavolal na ní John. Klárka se vzpamatovala a začala dělat svou práci...Když se tak rozhlížela kolem, viděla jednu holku, která měla nejnovější jezdecké oblečení, nejnovější sedlo a taky úžasného koně. Ale dívka jen stála a koukala na svého podkoního, jak strojí jejího koně na její závody… jen mu nadávala. Klárka si o tom pomyslela svoje a víc se té holky nevšímala. Když bylo vše připraveno, měli jezdci ještě chvíli na přípravu, a pak to začalo… Soutěžící se připravili na svá místa a hlasatel vyhlásil prvního soutěžícího na kolbiště, tak to šlo dál, až došla řada na Klárku a Nespoutanou. „Připraví se soutěžící Klára Zinková s klisnou anglického plnokrevníka Nespoutanou." Klárka navedla Nespoutanou na vjezd do kolbiště, vjeli do něj a začali předvádět to, co si natrénovali, asi v půlce Klárka udělala jednu chybu a kvůli ní začala být nervózní, ale Nespoutaná to vše cítila a snažila se udělat maximum z toho, co si pamatuje ze svých tréninků. Nakonec přišla řada na vyhlašování... Klárka zatím stála s Nespoutanou na svém místě a tu se vedle ní vecpala ta holka co měla vše super a začala se Klárce posmívat, co že to má za herku a jaký to má na nohách křusky, a co to má na sobě za hadry??? Klárka se jí snažila nevnímat, když tu se ozvalo: „Prosím o klid, bylo rozhodnuto, že budou vyhlášena první tři místa - 3. místo získává s 5 trestnými body Pavel Lopuch a kůň Samiant, 2. místo získává s 1 trestným bodem KLÁRA ZINKOVÁ A KŮŇ NESPOUTANÁ a konečně je tu 1. místo, které získává s 0 trestnými body Linda Pešková ( ta co má vše nové ) a kůň Pašák.. Všem účastníkům a našim vítězům velmi gratulujeme" Po soutěži, už se jelo domů, ale Klárku tam zdržela naše super vítězka - "Hele co ta tvoje mršina, divím se, že tam někde neupadnula s těma tenounkýma nožkama" Klára měla pocit, že musí Nespoutanou bránit. Je sice pravda, že má trochu tenčí nožky, ale přece od Johna ví, že to s nimi dotáhla na parkurové soutěže! A tady si vybojovala druhé místo! problém ale byl v tom, že za koněm té holky. Klára se rozhodla, že nenechá tu namyšlenou holku urážet její kobylku. "A co ten tvůj kůň, ten by svým ocasem moc much neodehnal, co?" jen co to ale vyslovila zacítila výčitky svědomí. Ona přece chtěla urazit tu holku a ne jejího koně s nápadně krátkým ocasem. Holka se ale zvrtnula a odešla. Klára se cítila strašně. Chudák kůň, co to má za majitelku? Už tady byl ale John a moc ji blahopřál. Nespoutaná byla taky moc ráda, ale jaksi nebyla ve své kůži. když došli až do stáje Klára uviděla, že klisna kulhá! Nemohla tomu uvěřit. S Johnem ji vodili po tvrdém povrchu, ale každým krokem kobyla čím víc zvedala levou zadní nohu. Klára cítila vinu. Nechtěla Johnovi říct, že při jednom skoku kobylka narazila nohou na kládu. Nikdo to neviděl, jen ona cítila malinký otřas. Ale Nespoutaná je přeci jeho kobylka! má právo vědět co s ní je. "Johne? Já nejspíš vím, co má Nespoutaná s nohou" John se ohlédl s vyděšeným pohledem. "Při jednom skoku tvá klisna vrazila nohou do klády. Myslela jsem , že to není vážný, ale teď..." Klára zatajila dech. Čekala, že na ni John zařve a navždycky ji zakáže se k ní přiblížit. John se nadechl a tiše promluvil: "Bude lepší hned zavolat veterináře." Veterinář měl právě cestu kolem, takže se hned zastavil. Kontroloval nohu klisničky, ohýbal ji ale na nic nevěděl přijít. Ale když se kouknul na kopyto vydechl si úlevou. Ukázal na něho a řekl: "Máte štěstí, vaše klisnička měla v kopýtku kámen. Ten ji tlačil a nemohla chodit." Ukázalo se tedy, že nárazem noha klisničky nijak neutrpěla. Kláře vyběhly slzy štěstí, i Johnovi spadl kámen ze srdce. Objímali Nespoutanou a radostí se s ní mazlili... Když dojeli domů, byli všichni velice unavení. Byl to náročný den, ale přesto velmi vzrušující a plný radosti… John večer v posteli přemýšlel. Napadlo ho, že je škoda nevyužít pořádně Nespoutanou. Vždyť vlastně nemůže jezdit na pořádné závody a přitom by na to měla, ale nemůže riskovat její zdraví. A přišel na výborný nápad a poté spokojeně usnul. Ráno přišel do stáje s úsměvem na rtech a Klárka byla překvapená, co se to s ním děje a myslela, že je to včerejším úspěchem. „Dobré ráno“ pozdravila ho. „Ahoj… mám pro tebe úkol. Najdi tady nějakého pěkného a šikovného hřebce. Nespoutaná bude maminkou!“ a hodil před ní hromadu časopisů.Klárka zůstala jen udiveně zírat. Samozřejmě, že měla radost, ale také to znamenalo, že na Nespoutané nebude moci hodně dlouho jezdit. Najednou se nemohla rozhodnout. Chce na Nespoutané jen jezdit, soutěžit a radovat se? Nebo chce, aby měla Nespoutaná hříbátko... Chvíli přemýšlela, potom se podívala na Johna a odpověděla: ,,Ráda najdu nějakého ušlechtilého hřebce a perfektního otce. Nespoutaná bude zajisté skvělá matka. A až hříbátko vyroste, budu na ní zase moct jezdit. A možná bych mohla..." Zarazila se. Byla tak nadšená tou myšlenkou, že zapomněla co mluví. A nechtěla na Johna naléhat. Určitě chtěl hříbátko pro sebe. Aby soutěžilo a vyhrávalo. A taky, aby mu vydělalo spousty peněz... Tak dost! Okřikla sama sebe v duchu. John takové úmysly nikdy nemá, je hodný a starostlivý. John také přemýšlel. Naprosto věděl, co měla Klárka na jazyku, ale na takovou možnost popravdě vůbec nepomyslel. To ho mrzelo. Nebyl vůbec špatný nápad hříbě Kláře prodat. Pomůže mu s ním a on z nich udělá šampióny. Nespoutaná je skvělá kobyla a v kombinaci s nějakým ušlechtilým hřebcem bude hříbě bezpochyby dokonalé. Měl radost. Klárku měl moc rád a už dlouho se ptal sám sebe, čím by se jí za tu dřinu u něho na statku odvděčil. Sice si byl jistý, že Klárka je šťastná a baví ji to, ale stejně měl černé svědomí. A tak se napřímil, usmál a řekl: ,, Já vím, co jsi měla namysli. Musím se přiznat, že mně to vůbec nenapadlo, ale bude mi velkou ctí, když se staneš novou majitelkou hříběte Nespoutané. Nespoutaného hříběte." Klára byla ohromně ráda a měla velkou radost. Děkovala Johnovi tak moc, až ji musel zarazit, protože tolik lichotek si nezasloužil. Když Klárka zalehla do postele, přemýšlela nad mnoha věci. Bude mít vlastní hříbátko! Bude si s ním hrát, mazlit a vychovávat od počátku. A byla si jistá, že jestli to bude hřebeček nebo klisna na tom nesejde protože bude jistě krásný a rychlý. Pak ji ale sedla na hlavu černá myšlenka která ji nedala klid. Co když budou rodiče proti? Nic neříkali, když uklízela ve stáji, ani když sem-tam přespala u Johna ale mít koně… to chce zodpovědnost. Hlavně máma ji pořád připomínala, že škola je na prvním místě a dobré vzdělání je nadevše. Klára ale nesouhlasila. Chtěla mít fantastický život ve stáji plný dobrodružství. Ještě jim neřekla čím chce být, ale blížily se její narozeniny a Klára se rozhodla - řekne jim, že závody a koně jsou celý její život. Byla si téměř jista úspěchem. Máma, když byla malá. tak taky jezdila, takže ji bude chápat. Klára se usmála a začala přemýšlet o něčem důležitějším, nad jménem pro hříbátko. Bylo by asi nejlepší, kdyby se začínalo na N, po mámě Nespoutané. Kdyby to byla klisnička, tak by bylo hezké jméno Nelly,nebo Nancy? Ne to jsou všechno obyčejná jména a Klára chtěla jedinečné hříbě se stejně jedinečným jménem. A nebo snad Nemira, Na konci duhy? Pro hřebečka Nefrit nebo Nayen. Kláře se však líbilo jméno Naděje. Hodí se jak pro klisnu, tak pro hřebečka a přináší štěstí. Klára si řekla, že se zeptá Johna. Než usnula pro sebe jsi šeptala: "Nespoutané hříbě Naděje, dobrou noc…” Ráno vešla do stáje a řekla o nápadu se jménem Johnovi. Ten jí na to však odpověděl, že by se se jménem měla počkat až po narození. ,,Říká se, že když budeš vymýšlet jméno před narozením hříbátka, přinese to smůlu. Nejsem pověrčivý, ale jistota je jistota. A vůbec, vždyť ještě ani není Nespoutaná březí, ani nemáme vybraného hřebce. Abychom pak nebyli zklamaní.'' Klárka mu přitakala, dodělala práci a šla zase koukat do časopisů. Odpoledne za ní do stáje znovu přišel John. ,,Nechceš se trochu projet?'' jasně že souhlasila. Připravili koně, vyčistili je a nasedlali. Mohli vyjet. To ještě netušili, jaké dobrodružství je čeká… Jeli přes louky, do městečka, kam dojeli, to byl pěkný kus cesty. Klárka i John už byli namáhavou vyjížďkou unaveni, proto se rozhodli vrátit domů. Když dojeli zpět na louku, uviděli před sebou cválajícího koně, byl osedlaný, ale bez jezdce. John řekl Kláře, ať se pokusí najít toho jezdce a on zatím chytí toho koně. Pak se sejdou pod stromem na konci louky, co ho rozpůlil blesk. John koně chytil a jel čekat pod ten strom, Kláře trvalo trochu dýl, než našla jezdce, když spatřila tu dívku, hned si uvědomila, že je to ta dívka ze závodů, ta co měla všechno nové. Viděla, že je zraněná, naštěstí u sebe měla mobil a zavolala pomoc, když přijela sanitka odvezla dívku do nemocnice. Klára ji jen řekla, že svého koně najde u Johna ve stáji. Vrátila se za Johnem, a společně dojeli do jeho stáje, kde se postarali o Nespoutanou, Bleska i Pašáka. Druhý den přijeli rodiče té dívky a strašně jim děkovali a ptali se, jak se jim můžou odvděčit. John s Klárkou se nejdřív bránili, že nic nechcou, ale po naléhání Lindiných rodičů John zavolal Klárku a chvíli si něco špitali. Pak s úsměvem řekli: ,,No, jestli by to šlo, největší radost by nám udělalo, kdyby jsme nechali Nespoutanou připustit vašemu Pašákovi. Bylo vidět, že něco takového nečekali, ale museli svolit. Tak plynula doba, až přišel Nespoutané čas, John i Klárka s ní trávili každou chvilku, ve dne i v noci, tak jim porod neunikl, ale jaké to bylo překvapení, když se místo jednoho hříbátka na svět dostaly dvě. John i Klárka měli ohromnou radost. Klárka pojmenovala klisničku, kterou si nechal John Naděje a svého hřebečka Překvapený, spolu s Johnem je oba trénovali, a učili. Po dvou letech už Klárka bez problémů jezdila svého Překvapeného a vyhrávala s ním závody. Naděje ale byla trochu slabší, závody sice jezdila taky s Klárkou, ale rozhodně nevyhrávala. John říkal, že to je možná tím, že jméno vymysleli dřív, než se narodila. Oba koně jezdili parkur, Překvapený se s Klárkou ale dostal i na Velkou Pardubickou… Když dorazili na závodiště Velké Pardubické, začal být Překvapený hrozně nervózní, proto se ho John snažil uklidnit. Když ho Klárka viděla, udiveně se ptala, jak může být tak klidný. John jí odpověděl, že nezáleží na tom, aby vyhráli, že ,,pro začátek,, by stačilo, kdyby to projeli a nezranili se. Jak se blížil závod, byli čím dál nervóznější. John chodil kolem Překvapeného a hlídal, aby byl v co nejlepším stavu. Klárka seděla na tribuně a sledovala, jak pořadatelé dělají na závodišti poslední údržby, mezitím však přemýšlela o Johnových slovech. Je pravda že během závodu se mnoho koní zraní. Bála se čím dál víc, ani ne tak o sebe jako o Překvapeného. Byl čas se připravit. Teprve, když už koně zahřívali, všimla si Klárka, že je tam taky Pašák, ale neseděla na něm ta holka, co má všechno nové, ale kluk, který se ji docela líbil. Vystartovali, Klárka se už úplně zbavila své nervozity, a jízdu si užívala, až do jedné chvíle: když se asi v půlce závodu chystali skočit, vběhl jim do cesty kůň, který už svého jezdce někde ztratil, Překvapený se vzepjal, a začal splašeně cválat na druhou stranu, zpět ke startu. Byla to asi nejhorší chvilka v sedle, kterou Klárka zažila. Když se jí povedlo konečně Překvapeného ovládnout a odjet mimo závodiště, byla tak vynervovaná, že jakmile sesedla z Překvapeného, omdlela. Ujali se jí zdravotníci, kteří tam byli. Druhý den byla v pořádku. John je odvezl zpět na farmu, kde je čekalo ne zrovna milé překvapení… Nespoutaná byla zraněná. Měla nohy od krve a ležela na zemi. Klárka se velmi vystrašila. "Pane Bože co se ti stalo?" John říkal, že to vypadá na to, že tu někdo byl. Ale jak se sem někdo mohl dostat? Když jí to ošetřili nebylo to tak hrozné. Radši ale zavolali veterináře a pak i policii... Vypadá to, že někdo nechce aby Nespoutaná žila! Byla snad kradená, nebo opravdu tak dobrá ve sportu?, že jí ukradli aby vydělali? Ale proč nepřišli dřív? Jasné bylo, že ostatním koním nic nebylo Naděje, Blesk všichni byli v pořádku, jen měli hrozně vyděšený výraz. Je pravda, že Blesk měl trochu odřená kopyta, to asi jak kopal do boxu, když se to tu stalo. Klára se málem zřítila, když to viděla, naštěstí u ní byl John a objal ji, najednou Klárce vyhrkla do hlavy myšlenka… jsou s Johnem od sebe pouze asi deset let, to není moc a je ji s ním dobře. Ale co to říká, Nespoutaná je teď důležitější …
Konec 2 kapitoly
Tudy na pokračování - je to na tobě
|
Nekonečný příběh - 2. kapitola |