|
Příběh začíná…
V jedné malebné vesničce uprostřed hor, kde věčně padal sníh, žil byl statkář jménem John, který vlastnil několik koní. měl překrásného Fríského hřebce jménem Blesk. Tryskal s nim přes pole a louky. Byli jako jedno tělo a jedna duše, krása pohledět! Bleskova bujná černá hříva vlála větrem a jeho rychlé nohy byly v jednom ohni. No a takto to chodilo každý den, až jednou, když se John chystal zajít pro Bleska a udělat si další překrásnou vyjížďku, spatřil, že něco není v pořádku. Blesk byl nějaký divný. Jako kdyby cítil nějaké nebezpečí. John žádné nebezpečí v tu chvíli nespatřil, ale Blesk mu jasně dával najevo, že se ten den něco stane, něco z čeho má Blesk strach, John mu to viděl na očích, viděl mu to na jeho skleněných očích, že má strach, tak mu věřil a šel se porozhlédnout po okolí, ale nic nenašel, ale Blesk stále něco cítil, neustále podupával, frkal..... John ten den dával pozor na to jak se Blesk chová, nespouštěl z něj oči, ale z toho jak byl nervózní ho najednou rozbolelo břicho šíleným způsobem, nedalo se nic dělat.......musel na záchod a Bleska nechal na okamžik samotného....když se vrátil, nevěřil svým očím......BLESK TAM NEBYL!!!!!!! ... John se nesmírně vylekal, úplně v něm praštilo, když viděl Bleskův box prázdný. Vydal se Bleska hledat… I když po chvíli jeho hledání začalo silně pršet, padat kroupy, chvílemi se ozývaly i hromy a problikávaly blesky, John stále hledání nevzdával, tak mu na Bleskovi záleželo, že celou noc chodil v tom počasí, již se blížilo ráno dalšího dne a stále nic. Někdo ho ukradl,neměl mě rád ??? V hlavě se mu honilo několik tisíc myšlenek co se mu mohlo stát. Najednou uviděl na zemi otisky pneumatik aut. Je to jasné Bleska někdo ukradl. John se rozhodl jít po stopách auta. „ Jsem u konce" řekl John. Došel k takové rozdrbané chajdě ze které se ozývalo frkání a podupávání nějakého koně. John sám nevěřil, že by to mohl být Blesk, ale přeci jenom neváhal a ihned šel dovnitř a ve skrytu duše tajně doufal, že by ho tam mohl najít. Otevřel polorozpadlé dveře, odsunul pár balíků slámy jen aby objevil to neznámé zvíře. "Mohl by to být Blesk?" přemýšlel a právě když odsunul krabici s nářadím, tak ve zvířeném prachu uviděl koně. Stál tam tak sám, pohublý a špinavý...ale Blesk to nebyl… " Ne, to by bylo příliš snadné. John přišel k neznámému koni poznal že je to klisna nejspíš Anglického plnokrevníka. Zřejmě nebyla dobrá na dostihovou dráhu tak ji prodali někomu, kdo snad ani nevěděl, že jí má. John potají doufal, že Bleska nedržejí v takovém stavu. Kobylka tam stála ve špíně, podestýlku už ji nečistili hodně dlouho pomyslel si John. Tak pojď holka pudem spolu. John přivázal kobylku ven k ohradě a šel se podívat po majiteli. Vešel do staré polorozpadlé chatky a tam uviděl asi 60ti letého pána. Zeptal se ho, jestli někde neviděl Bleska, pán se zarazil, odmlčel se a nakonec řekl, že ne. A ta kobyla? Ta je vaše? vyzvídal John. Ano ta je moje. Klidně si ji vemte, je to nevděčná mrcha, absolutně nejezditelná. John tomu ale nechtěl věřit, vždyť byla krásná a mírumilovná. Vzal kobylku a odvedl ji k sobě domu. Dám tě do ohrady než ti připravím box řekl. Když byl box pro kobylku připraven, došel pro ni do ohrady a zavolal na ni ,, Pojď sem, kobylko" , ale to se mu zdálo takové divné, řekl si, že by měl klisnu pojmenovat. Dal ji tedy do připraveného boxu a přemýšlel nad jménem........... Napadlo ho, že by ji mohl říkat Nespoutaná, hodí se to na ni a tak už i klisna měla jméno. Zatím jí nechal v boxe, protože ji nechtěl zatím pouštět k ostatním koním a šel opět pokračovat v hledání Bleska. Už uběhly 2 týdny, když tu najednou John z kopce na kterém stál viděl dole pod kopcem na louce prohánět se černého koně. Bez rozmýšlení seběhl dolů a hnal si to přímo za koněm, který za ním cvalem též uháněl. Teprve když se k sobě dostali na 1m daleko, poznal v černém koni svého Bleska, jeho skleněné krásné oči na něj šťastně hleděly. John se mohl štěstím zbláznit,chytl tedy Bleska za krásnou dlouhou hřívu a vedl ho domu, kde na něj čekalo Nespoutané překvapení. Když Blesk uviděl Nespoutanou, tak začal řehtat a poskakovat, stavět se na zadní...Prostě se hned musel předvádět. John byl opravdu šťastný. Tak a už i Blesk má svou holku, pomyslel si John a začal se smát. Po tváři mu stékaly slzy štěstí. Našel svého milovaného koně a má novou kobylku. Nespoutaná se za pár týdnů spraví a co vím, třeba budu mít jednoho skokového koně -Nespoutaná a jednoho drezurního -Blesk. Týdny ubíhaly a plynuly, koně byli šťastní a John taky. Bylo to již pár měsíců a koně potřebovali zdravotní prohlídku. John tedy zavolal veterináři, kupodivu měl zrovna čas a jel kolem. Domluvili se tedy. Veterinář byl za chvíli u Johna. Prvně mu ukázal Bleska… ten i po náročném "výletě" byl v pořádku. Poté přišla na řadu kobylka. Veterinář měl rozpačitý výraz. Kobylka vypadala pěkně a spokojeně. Bohužel veterinářův ortel zněl jinak. „Nespoutaná ... Není úplně v pořádku... Bude to těžké, ale s mnoha silami se to dá zvládnout…“ Povídal veterinář... „V minulosti měla Nespoutaná nejspíše vážné vnitřní zranění…“ John mu skočil do řeči: "Pro Boha co s ní je!" měl hrozně vyděšený výraz… Veterinář se dlouho rozmýšlel než něco řekl...bylo mu Johna líto… “No víte Nespoutaná před tím asi běhala parkury a zřejmě vyhrávala tak jí nechali v tréninku a většinou to bývá tak, že dokud kůň vyhrává tak minimálně 5x týdně skáče. No a pak se mu úplně zničejí šlachy, což je případ i Nespoutané, je možné, že jí občas budou natékat nohy. Dam vám na to kapky na zmírnění...ale to bohužel nepomůže úplně... je to velmi špatné, má je velice zničené, nebude moci úplně běhat a později ani chodit. Bylo by lepší, kdyby jste Nespoutanou vůbec nezatěžoval, máme totiž přece jen alespoň malou šanci, no ale to by nemohla Nespoutaná vozit žádnou zátěž na hřbetě, na její nohy musíte dávat velký pozor, pravidelně každý den jí je musíte kontrolovat, mazat jí mastičkou, kterou vám na to také dám a mírně masírovat.....Za měsíc se na ni přijedu podívat a uvidím co dál… Držím Nespoutané i vám palce, zatím se mějte.“ John hned po veterinářovo odjezdu Nespoutanou pečlivě vyčistil a její nožky se staral více než o vlastní, vypadalo to, že Nespoutaná se lepší a také že jo, již byl den kdy měl přijet na kontrolu veterinář, který po prohlídce vypadal velmi spokojeně...a povídá: „Nu Nespoutaná sice není ještě úplně zdravá, ale už není ani nemocná" John byl velmi rád a ptal se jak dlouho bude léčba ještě trvat??? „No při tady tom pokroku asi ještě 3měsíce, pak bude moct chodit na klidné vyjížďky“ .John věděl,že to nebude snadné, ale byl hrozně rád ,že Nespoutaná bude v pořádku. Když jí obstaral zaběhl ještě za Bleskem, který měl box skoro naproti Nespoutané. Tak kamaráde jdeme pracovat, venku je nějaký parkur a i když jsi těžký kůň, do metru skákat ještě můžeš. Skoky jim šly skvěle. Na farmu přijel nějaký pán, který se zaujetím pozoroval Johna, a když John dojezdil, řekl pan: „Poslyšte víte ,že ten kůň ma skvělé chody ?? A že má skvělý styl skoku.?“ John pánovi poděkoval, ale nevěděl kam tím míří a řekl: ,,Co tím chcete říct???“ a pán na to „Mohl by se účastnit na různých soutěžích a určitě by nezůstával pozadu, protože je to velmi nadaný kůň aby jste věděl, dám vám nabídku, jsem pořadatel závodů v tomto malém městečku. Takže jestli máte zájem, zítra přijeďte na zkoušení… John nevěděl a dlouho rozmýšlel, myslel, že Blesk by chodil jen na závody v drezúře, ale když dostal tu nabídku, aspoň by to zkusil, ale co nespoutaná??? kdy ji bude hlídat??? závody jistě vyjdou na delší dobu, Tak se rozhodl, že ji vezme s sebou a dá ji tam do nějakého náhradního boxu. A je to tady den závodu John Bleska pořádně vypulíroval, aby nedělal ostudu :-D. Naložil oba dva do přepraváku a mohlo se jet. Když dojeli na místo, byli tam mezi prvními. John měl místo boxu pro Nespoutanou domluvený obrovský travnatý výběh. Dal jí tam a šel zahřívat Bleska. Bleskovi se to doslova líbilo, vypadalo to ,že se nedotýká země, i když byl na skokovém tréninku, jeho chody mu zůstávaly. Skoky byli nádherné, vysoko nad překážku. A je to tady už vjíždějí na kolbiště. A hop, hop. hop překonávají parkur Z bez jediné chybičky. Všichni je obdivovali. A na prvním místě se umístil John s koněm Blesk. John měl hrozně velkou radost. Všichni účastníci byli překvapeni, ale mile překvapeni, že kůň tohoto plemene může vyhrát parkur nad různými plnokrevníky. John měl velkou gratulaci stejně jako Blesk... Po závodě k Johnovi přišla nějaká malá holčička a ptala se, proč nezávodil s Nespoutanou a tak jí John vyprávěl Nespoutaný příběh, holčičku velmi zaujal a zeptala se Johna, jestli bude Nespoutaná moct vozit ještě lidi. John řekl že ano, ale nebude se na ní tolik tlačit. Holčička se usmála a na chvilku někam odběhla, když se vrátila spustila: ,,Jmenuji se Klárka a ráda bych se starala o vaši klisnu Nespoutanou a ráda bych ji po uzdravení jezdila... Smím?" Johna to velmi zaskočilo a řekl, že o tom bude muset přemýšlet a že si tam ve stejný čas další den dají sraz a on jí řekne, jak se rozhodl, už byl další den a blížila se schůzka s Klárkou. John přišel na místo, kde na něj už čekala Klárka, John jí vzal s sebou do své stáje na jeden celý den, protože chtěl vidět, jaká je Klárčina reakce na koně. Klárka pro koně obětovala opravdu hodně, ale nejvíce času strávila u Nespoutané. John stále rozmýšlel. Nakonec dospěl k rozhodnutí že by na Nespoutané mohla jezdit malá Klárka, je přeci lehká a má ji ráda, tak proč to nezkusit. Řekl Klárce ať dá nespoutané ohlávku a zajde s ní za ním do kůlny, Klárka nevěděla proč, ale šla. John tam na ně už čekal a když přišli, John jim slavnostně řekl, že na Nespoutané může jezdit a může o ni pečovat, Klárka byla radostí bez sebe a Nespoutaná vypadala také šťastně.Ty dvě se k sobě prostě hodili. Dalšího dne se John rozhodl, že pojedou oba dva na vyjížďku, nasedlal tedy Bleska a Nespoutanou a Klárka byla štěstím bez sebe a vyjížďka byla nádherná. Hezky si to všichni čtyři užili. Takhle šťastně míjeli i další a další dny. Potom týdny, měsíce a nakonec uběhlo i několik let. Nespoutaná byla naprosto zdravá a šťastná a stejně tak Klárka. S Johnem se opravdu skamarádila. Často u něho zůstávala i na oběd a někdy i přespala. Když spolu zase jednoho dne obědvali, začal váhavě John. „Víš Klárko, už dlouho tě s Nespoutanou pozoruji. Rozumíte si a jste obě šťastné..." Klárka doslova hltala každé slovo a byla velice zvědavá, ale přišlo jí nezdvořilé Johna přerušovat. Jenom na něj plná naděje zírala. Opravdu toužila po jedné určité otázce. Po otázce z mnoha dalších. Po té, která by plně rozpumpovala její srdíčko. ,,Chtěl jsem ti navrhnout... No zkrátka nechtěla bys začít taky s Nespoutanou závodit?". Byla ta nabídka na kterou Klárka čekala už od doby, kdy byla malá holčička. Klárka se váhavě na Johna podívala, jestli to opravdu myslí vážně a když viděla, že to opravdu tak myslí, řekla ANO... Po této nabídce již uběhl týden, když tu se Klárka zrovna vracela ze školy a na nástěnce viděla vyvěšenou ceduli, že se budou další týden konat závody pro jezdce od 15 do 20 let, no a protože Klárce bylo již 17 let, běžela rychle domů, odložila tašku, převlékla se a uháněla za Johnem, aby mu o těch závodech pověděla... John Klárce řekl: ,, Nu tu je tvá první šance jet závod, zavolám pořadateli a přihlásím tě." Hned co John pořadatelům zatelefonoval, řekl Klárce ať pořádně vyčistí Nespoutanou, až se bude blýskat a ať ji ustrojí, že půjdou na ty závody trénovat... o tři dny později ... Myslím Klárko, že už jsi natrénovaná s Nespoutanou dobře, tak se pěkně vyspi, zítra máte svůj den D. Konec 1. kapitoly
|
Nekončící příběh |