Moje teta má kobylku Varnu: A1/1. Je velmi rychlá, hodně!!! Teda Varna, ne teta. Skvěle skáče a dělá drezuru. Popisuji tady vlastně bezchybného koně, že? Ale není to pravda. Ted mi možná neuvěříte, anebo to budete znát z vlastní zkušenosti– ji jenom trošku zmáčknu holení a ona je ve cvalu! Posledně, když jsem na ní byla na vyjížďce, ani jednou jsem ji nepobídla a ona stejně valila, jak kdyby jí za prdelí hořelo. Zkrátka ani jedno pobídnutí a ona stejně předběhne všechny koně. Moje sestřenka Bela mi říkala, že jsem jediná, kdo si s Varnou tak rozumí. Protože my si to vždycky, když vedeme koně na louku vyjíždíme cvalem. To byl jen skok a byly jsme ve cvalu. Ale protože je zima, museli jsme udělat na louce kupky sena. Protože když tam koně nemají seno, nudí se a je jim zima, tak protrhnou nebo podlezou ohradník a valí domu. Takže jak jsme to vycválali a Varna uviděla kupku sena a okolo koně, bála se, že na ní nezbude, tak přidala do trysku. Před námi bylo hrozně vysoký dřevo, my ho normálně objíždíme, protože jsme věděli, že ho žádný kůň nepřeskočí. Teďka víme, že to není pravda. Varna to se mnou naprala a já se chytla hřívy, protože jsem věděla, že těsně před překážkou udělá myšku, aby se mě zbavila. Ne! To byl takovej skok, kterej bych si normálně netroufla nikdy skočit. 1) Já na to nebyla připravená, takže jsem měla právo spadnout. 2) Nikdy jsem takovou překážku neskákala, další právo spadnout. 3) Byla jsem bez sedla, další právo spadnout. Ne, nepleť se!! Já bez sedla jezdím skoro vždycky. I skáču překážky, ale ne probůh tak hrozný. Takže měla jsem štěstí, že jsem se chytla hřívy tak vysoko. Když doskočila, klopýtla a já jsem ji málem přeletěla přes hlavu. Valila ke kupce šíleným tempem. Dany, největší kápo ze stáda, zvedla hlavu a vyrazila proti mně. Já pořád vyděšená jsem Varnu otočila. To už za sebou slyším dusot kopyt a jak na mne Bela řve, ať s ní cválám kolečka, že se uklidní, protože věděla, že Varnu jen tak nikdo nezastaví. Popravdě. Nikdy jsem neviděla koně, kterej by vydržel tak rychle a dlouho cválat kola. Když jsem ji uklidnila, jeli jsme klusem dolů na spodní louku, kde není Dany. Tam byla další kupka a kolem ní stáli Šimon, Baron, Branka a Kačena. Začala zase zrychlovat. Ale tentokrát už ne kvůli kupce, ale kvůli tomu, že jsem ji pobídla. A protože Varnu hrozně baví běhat, musela jsem ji zase uklidňovat. Tentokrát jsem běhala kolem kupky, kde se snažila z ní ukusovat. Naštěstí tam byly jiní koně, takže nemohla, Sioux s Belou stáli nedaleko a Bela se řehtala. Popravdě, já jsem se smála taky, což jsem zjistila až pak, co se mi z ní podařilo slézt.

Tak to je zase můj zážitek. Teďka jsme s Varnou kámošky. Teta říkala, že si na mě Varna zvykla a že trpí, když tam nejsem. Takže tam asi na celý hlavní prázdniny pojedu.

 

Autor: Lucka Hrstková

Brno 21.1.2006

Příběh Lucky s Varnou

nahoru

nahoru

Zpět

skoksmích koně
Sdílet