Narození za svítání…. |
|
Svítání. Každý si u svítání představí něco jiného. Ale tohle svítání bylo kouzelné. Bylo to svítání, které je jednou za 100let. Bylo překrásné. Krásnější než polární záře. Představte si to. Překrásně zelená step. Stáda šťastných zvířat stávají a chystají se nasytit krásné zeleně nebo něčeho jiného. Vane příjemný vánek, jenž každé zvíře jemně pohladí a uvítá ho do nového dne. V tu chvíli se v blízkosti mustangů narodí krásné ryzce malé hříbě. Vše proběhlo tak, jak by mělo. Hříbě je zdravé. Díky krásně jemnému sluníčku, které putuje na jemňounce modrou oblohu a to malé krásně hřeje a tím vysušuje jeho lesklou srst. Zanedlouho už hříbě stojí na nejistých nožičkách a rozhlíží se kolem sebe. Jeho první krůček vede k matce. Je to PRVNÍ KRŮČEK toho malého. Nejistý, ale i přesto překrásný. Hříbě hned po svém prvním kroku začne sát matčino mléko. Jen co ukojí svůj hlad se žízní opět se řízeným pádem lehne na zem kde hodlá spinkat. Nejprve se pokrčí přední nožičky… za nimi se hned přikrčí i zadní.. zase přední a zadní. Hříbě už si spokojeně leží v jemné trávě. V jeho blízkosti ho hlídá matka. Stará se o něj, aby mu nic nechybělo nebo se mu něco nestalo. Hříbě pomalinku zavře své krásné oči a spokojeně usne. Pohled na půvabné hříbě divokých koní je ten nejhezčí, jaký jsem kdy viděla. Hnědé hříbě narozené při svítání. Nové svítání nám dalo malé hříbě, tedy klisničku. Za pár dní se už probíhá mezi ostatními, ale neustále si hlídá vzdálenost mezi ním a matkou. Hezky osvalené si běží lehkým cvalem. Vypadá to jako by se vůbec nedotýkala země, jen tak trošku si vždy o smaragdovou trávu otřela svá malá černá kopýtka. Je šťastná. Je velice šťastná. Pořád si cválá dokolečka kolem svých druhů a užívá si mírného vánku, co ji pročesává krátkou tmavou hřívu. Takovou krásu a radost jsem ještě neviděla. Malá hnědka s tmavou hřívou a ocasem, bílou hvězdou na čele, malinkým úhořím pruhem táhnoucí se na jejích překrásných dobře stavených zádech. Jen malinká ponožka se sem tam objeví mezi trsy trávy a potom se zase schová do zeleně. Hříbě si spokojeně docválá k matce a s láskou se k ní tulí. Matka je velmi pyšná na své hříbě. A já pyšná na ten překrásný pohled, který jim věnuju. Malá klisnička má ladnost po své ryzé matce a za zářivě hnědou barvu na své srsti vděčí svému otci. Radost na ně pohledět. Teď se mladá klisnička opět věnuje mléku, které ji nabízí její matka. Spokojeně si jej saje. Po chvilce si opět lehne k matce a spí.
Autorka: Klára 16.12.2008 |