OCHRÁNCE |
|
Psal se březen a končila zima.Bláto.Vládlo všude.Rýsovaly se v něm otisky koňských kopyt a já vcházela do toho osudového místa.Do stáje.,,Tak tohle jsou koně.Ty pojedeš na Bontym.‘‘řekl ten vysoký muž a ukázal na obrovského bílého hřebce.Mě se při pouhém pohledu na něj zatajil dech.Byl to on.Anděl.Já si přála anděla,to ano.Každý večer si ho přeji.A on je v tomto koni.Vydala jsem se za ním.Pomalým,klidným a mírumilovným krokem.,,Jdi dál!‘‘zakřičel na mě ten muž,jmenovaný pan Rýh.,,A proč?‘‘ptala jsem se ho já ustrašeně.Nebyla jsem zvyklá aby na mne někdo křičel.Doma jsem byla vychovávaná slušně.Ale nemohla jsem si vybírat.Konečně jsem si z rodičů vyburcovala možnost jezdit.Jezdit na koni.,,Já ti vše zařídím a ty na něho jenom nasedneš jasný?!Je prostě divokej…A s tím nic nenaděláš!‘‘vykřikl na mě Rýh podruhé.Já mu ustoupila na stranu a sledovala jak mého Anděla sedlá.Stále se po něm oháněl.Vlastně se po sobě oháněli oba.,,Nech toho, Ďáble!‘‘zařval ten plešatý,chci říct pan Rýh a práskl Bontyho po nozdrách.Já chtěla vykřiknout ať toho nechá ale nedokázala jsem to.
,,Nasedni.‘‘prohodil Rýh po čase.Já jsem dala do třmenu pravou nohu a když jsem si uvědomila že to nepůjde,vyměnila jsem ji za levou a konečně jsem byla v sedle.V tom,pro mě posvátném sedle.Poplácala jsem mého Anděla,v podstatě Bontyho,pro Rýha Ďábla,pobídla jsem ho patami a jela.,,Kdo ti řekl vpřed!?‘‘zařval na mě mužský hlas a když jsem se otočila,zjistila jsem že Rýh bude i můj trenér.Proto jsem zastavila vycouvala jsem zpět doprostřed toho bláta oploceného drátem.,,Vidím,že jsi předtím musela jezdit.‘‘odvětil.,,To teda ne.‘‘,,Mluv slušně!‘‘,,Ne,pane Rýhu.Před touto jezdeckou hodinou jsem nikdy na koni neseděla.‘‘,,Vpřed!‘‘…a tak to skončilo.Dále mi říkal pouze povely.Ano,bylo to sice rychlé ale věřte nebo nevěřte,za tuto hodinu jsem se naučila krok,klus i cval.Odcházela jsem naprosto spokojená.
Od té doby jsem to stáje chodila každý den.Rýh byl semnou spokojený a já jezdila stále na Andělovi.Konečně mi starouš,jak jsem s oblibou Rýhovi říkala dovolila Bontymu říkat Anděl.Byla jsem šťastná.Jenže jak plynul čas,Anděl mi začal kulhat.Zlomil si nohu.Doktor říkal že opravdu není jiná možnost než ho poslat na věčné pastviny.Ale já to nechtěla dovolit.,,Ach né!Můj Bonty!‘‘zakřičela nějaká hysterická žena a přiběhla ke mně,staroušovi a doktorovi.Já jsem se z jejího křiku ani nestačila vzpamatovat a ležela jsem na zemi.Ona klečela na mém místě a plácala do Anděla.,,Žij Bonty!‘‘řvala.Já se tázavě podívala na Rýha a on mi dal rukou znamení že mám jít za ním.,,To je Marková,Andělova majitelka.‘‘řekl mi když jsme se schovali do sedlovny.,,Co?M-můj Bonty někomu patří?!Jak to že jste mi o tom neřekl?‘‘křičela jsem.Tehdy mi bylo čtrnáct takže jsem si možná dovolila příliš moc ale já si to neuvědomovala.,,No víš Alice,ona Marková dovolila že se na něm může jezdit a já ti to nechtěl kazit.‘‘Rozběhla jsem se rychlostí blesku k tomu chudáku koni a zeptala jsem se té rádoby majitelky Andílka za kolik ho prodá.,,Není na prodej.Miluji ho.‘‘odpověděla mi umíněně.,,Víš ty,ty náno jedna co je to milovat?!To je závazné slovo které říká jsem ochotná a ty musíš tu osobu,nebo i zvíře umět tolerovat a musíš u ni pečovat a chápat ho.Musíš mít pocit že s ním jsi nejšťastnější.Cítíš to samé k mému Andělovi?!‘‘vyčetla jsem jí z očí do očí.Marková se nadechla že bude mít námitky ale pak se zarazila a sklopila oči.Zdálo se že přemýšlí.Pomalu mi předala vodítko do mé ruky.,,Je tvůj…‘‘pronesla tiše a s úsměvem.Chvíli na to odešla a já pochopila,že teď mám vlastního koně a rozhoduji o tom jak skončí.Jestli bude jedním z mála případů,kdy se zlomenina nohy zahojí,a nebo ho nechám odklusat tam nahoru.Za ostatními Anděly a bude mě hlídat ze shora.Ale já zvolila první možnost.On byl ještě mladý,učinil mě šťastnou a já chtěla ještě učinit šťastným jeho.Za zbylé peníze jsem mu zaplatila léčbu a ustájení jsem měla u Rýha zadarmo.
Teď je to dvanáct let co se to stalo a je mi dvacet šest.Ležíme zde spolu v boxe a přede mnou je stejné rozhodnutí jako předtím.Neboj,já tě nikomu nedám.Můj Anděli.Tentokrát si budeš užívat tam.Na věčných pastvinách.Doktor je již připravený a já věřím že ty taky.Sbohem Anděli…Můj ochránce.
AUTOR: Monika 19.7.2006 |