|
Stalo se to v době, kdy jsem ještě nebyla nejlepší jezdec. Jestli si vzpomínáte, bylo spousta sněhu...Byl únor 2006 a protože skončil zimní tábor (každý den se na jízdárnu nahrnula kopa dětí a koně chodili jenom dokola po jízdárně) a tak jsme si s trenérkou Radkou a Luckou - jedna holka se kterou jsem jela někam jen jednou - řekli, že pojedem na vyjížďku. Koně se potřebovali fakt nutně proběhnout. Já jsem si samozřejmě vzala Zuzku, Lucka Atreie a Radka Saliho (možná vám jméno Saliminy něco říká, jezdil totiž Velkou). No tak jsme vyjeli. Mně se ten den na vyjížďku moc nechtělo, protože jsem měla jet hned po tréninku k babičce a dědovi. Ale to bude důležité až na konci.... Prostě jsme vyjeli. Cesta vede kolem rybníka a potom kolem JZD. Krávy byly zrovna venku... A zrovna teď Salíkovi ruplo v bedně. Začal se vzpínat a vyhazovat. Zuzka se leka a napálila to do pole. Po chvíli jsme koně uklidnili, ale raději jsme šli po zasněženém poli. Potom byla cesta lesem. Ta byla v pohodě. Chodili jsme mezi stromy slalom a zpívaly. Pak jsme zase vjeli na polní cestu. Zrovinka jsme se dostali v písničce ke sloce : Hadi, hadi, jak si vlastně povídáte. Hadi, hadi, jakou máte řeč. No a teď nastalo šš š šš š šššššš šššš ššššš šš š šš š ššššš šššš šššš. No a jak víte, koně se na takovéhle zvuky zastavují... Jelikož sme zrovna klusali a nic podobného nás nenapadlo, byly jsme překvapené, že jsme nevylítly ze sedel. Fakt, takhle nečekaný zabrždění jsme nečekaly... :o) Pak cesta pokračovala zase lesem a loukami... Na jedné louce jsme si měli zaklusat. Akorát, že já jako nejneskušenější jezdec jsem Zuzku neubrzdila a tak cválala spolu s ostatními, kteří přeskakovali asi půl metrový kmen. Zuzku jsem ubrzdila až u lesa, A tak cesta pokračovala dál a dál...No a po hodině jsme zjistily, že netušíme kde jsme. Tak začaly hrozný strachy... Pak jsme alespoň zahlídli vesnici a tak jsme šli po asfaltce a nějakého pána se zeptaly na cestu. Asi po půl kilometru už Radka věděla přesně kde jsme a řekla, že bude jednoduší když si cestu zkrátíme po poli. A tak jme šli jenomže jsme se v půli pole začaly bořit do sněho já na Zuzaně jsem měla sníh až po lýtka. Radka řekla, že by si koně mohli zlomit nohu, tak jsme musely sesednout a jít pěšky. Byly jsme všichni zmrzlí až na kost (řekla bych že včetně koní) a na konci pole bylo další překvapení - stoka. Žádný strachy... byly jsme v pohodě, akorát nohám se nechtělo. Já sem konečně stoku přeskočila a za mnou Zuzka. Akorát, že mi dubla na nohu. Na koně bych se asi nevyškrábala. Noha mě bolela, ale spíš jsem byla na kost promrzlá. Radka mi musela pomoct. Fakt síla... Po půl hodině jsme konečně byli ve stáji. Opatřily jsme koně. Odstrojili jsme je, dali jim napít, a pak jsme jim daly deky. ( Taky bych si do ní zalezla). Radka nám při tom oznámila, že jme na vyjížďce strávili bez mála čtyři a půl hodiny!! Děda s babčou už tam byli. Když jsem jim ukázala Zuzku, byli unašený!! Ona má totiž takovou světlounce modrou deku. Ta jí tak sluší!!! Cestou jsem babče s dědou musela všechno odvyprávět, a hned na to jsem usnula. A spala jsem celou cestu do Milevska..... No... Alespoň se koníci pořádně proběhli ne??? :o)
Autor: Petra 23.8.2007 |
Vyjížďka |