|
Kobylka Amálka dne 12.11.2007 mezi 19-20 hodinou večer, porodila krásnou holčičku. Jelikož je to třetí hříbě Amálky,tak jsme kobylce začali říkat pracovně Cecilka. Cecilka je nádherná a při prvním měření má v kohoutku cca 65cm.
Amálku jsme zakoupili v srpnu a pán majitel nám oznámil,že by měla každým dnem porodit. Jelikož jsme neměli zkušenosti s březí kobylkou a byly jsme rozhodnuti,že si jí určitě chceme odvézt domů, tak mi nezbývalo nic jiného než se ptát lidí od koní a číst literaturu. No povím Vám, že těch rad co jsem dostala a těch informací v knížkách co jsem si přečetla, z toho bych mohla dělat nějaké zkoušky. Stejně všechno dopadlo jinak.
Když nám Amálku přivezli domů, tak jsme ji dali do domečku po Mulískovi. Měla se v něm dobře a toho prostoru kolem sebe snad nikdy neviděla. První dny se nám hezky předváděla co dokáže, když má trošku volnosti,ale jakmile k ní přišli děti, tak byla jako milijus. No prostě změna. Amálku jsme po doporučení předchozím majitelem hlídali každou noc. Chodili se na ní koukat a čekali, kdy se nám narodí miminko. Amálka nám krásně tloustla a dávala najevo, když měla hlad dost nahlas. A my jako laici jsme cca 14 dní v noci skoro nespali a hlídali.
Během té doby se nám ozval majitel Mulíska, že ho musí dát pryč jelikož se nesnese s koňmi co jsou u nich. Rozhodnuto bylo během chviličky. Půjčil se vozík a jelo se pro Mulíska. Bylo to až na moravu, tak jsme se hezky projeli a domů jsme s Mulískem dorazily až večer. Náš taťka vyvedl Mulíska z vozíku a úplně v klidu mi ho dal na zahradu mezi kytičky a stromečky. Nemohla jsem říct ani slovo, jelikož jsem si Mulíska přála taky, aby byl zpátky. Hned druhý den se musel postavit druhý domeček pro koníčka. Tak jsme rozdělili prostor na dvě poloviny a začali stavět. Asi po dvou hodinách byl domeček postaven a udělal se větší, aby se do něho vlezla Amálka s prckem. Amálka na Mulíska reagovala hlasitě a nebojácně. Jasně mu dala najevo, kdo je pánem na dvoře. No prostě ženská. Dohromady jsme je ale nedali. Měli jsme z toho strach, aby se ještě něco nestalo. Tak na našem dvoře ke konci září byly dvě kozičky Lízinka a Růženka, kobylka Amálka, která měla již měsíc každým dnem rodit, no a taky Mulísek valášek co se k nám vrátil. Nesmím zapomenout na pejsky Ený, což je fenka bullmastifa a Endy, pes kříženec vlčáka s pittbullem, kocourek Mikeš a morčátko GOGO. Občas se mezi zvířatka počíta i Eliška, dcera, co někdy vypadá jako prasátko.
Během října jsme se seznámily s Tomášem a Davidem z Kostelní Lhoty, co tam mají jezdecký klub Vlčí Stopa. Přijeli se k nám podívat a udělat našim koníkům kopytka. Větu kterou jsme slyšeli od nich to bylo něco. ,,Budete rádi,když se to narodí na vánoce“ To bylo něco. Tak jsem si řekla hezký dárek pod stromeček.
Listopad začal krásně. Už jsme nechodily Amálku kontrolovat a klidně jsme v noci spali. Amálka pěkně jedla a nikdo jsme si nepřipouštěl, že nás překvapí. Chodily jsme s ní a s dětma tady z okolí na procházky, Amálka se pásla na zeleném a Mulísek pracoval. Holky na něm jezdily a on se choval docela slušně. Jen občas se představil jako muž a pozlobil je. V sobotu 10.11.2007 jsme se jeli všichni podívat na Koňský handl do Poděbrad. Někteří koně krásní, ale taky nás píchlo někdy u srdíčka jak někteří vypadali. No, ale to je něco jiného.
Zpátky k Amálce.
V neděli 11.11.2007 se nic nedělo. Amálka byla v pohodě a celý den byla venku. I když pršelo a sněžilo, tak se nám ji nepodařilo zavřít. Prostě nechtěla dovnitř. Mulísek s ní držel za jeden provaz, ale ukázal se jako chlap a když už to nešlo vydržet, tak se schoval. Amálka statečně odolávala počasí a my se jen báli ať nenachladne.
Pondělí 12.11.2007 začalo jako každý den. Ráno dostali jídlo a Amálka se již ozývala na dálku jaký měla hlad. Žrala úplně normálně. Podle toho nikdo nesoudil, že by dnes byl ten den D. Knížky a lidé říkají,že když to na kobylu jde, tak málo jí, vemínko se jí naleje a někdy odstříkne i trošku mléka. Naše Amálka je jiná. Celý den byla opět venku, jen na to jídlo si zalezla domů. A tak šel celý den. Koukali jsme na ní z okna a snažili se jí zavřít, ale prostě to nešlo. Jedla a chovala se uplně normálně,jako každý jinný den. Nastal večer. Kolem půl šesté manžel odjel ještě něco dělat. Šla jsem nakrmit naše zvířectvo. Amálka se opět hlásila. Dostali všichni papání. Kozičky jsem zavřela do chlivku a šla připravit jídlo rodince. Kolem sedmé hodiny jsme již s manželem a Eliškou večeřeli. Najednou se ozval hrozně hlasitý zvuk od koní. Vyletěli jsme od stolu, jelikož jsme si mysleli, že naši pejskové se k nim dostali a honí se. Stáli jsme venku a volali psy. Pak jsme ale koukali co tam ve výběhu Amálky se snaží postavit na nožičky. V první chvíli jsme si mysleli,že to je jeden ze psů. Ale to byl veliký omyl, oba běhali kolem nás.A v tom se ozvala ta úžasná věta od Tomáše: ,,AMÁLKA MÁ HŘÍBÁTKO“ . Ani nevíte jak rychle jsme k nim běželi, jelikož Amálka si vybrala pro narození mrňouska přírodu. Stáli tam venku v tom nečase. Amálku jsme se snažily chytit a odvést ji do stáje i mrňouskem, ale ona se nedala. Odháněla nás od malinké a pořádně si ji chránila a olizovala. Naštěstí ji manžel chytil a já brala mrňouska do náruče, to bylo tak krásné, šly jsme vedle sebe pomalu, aby Amálka měla mrňouska stále na očích. Podařilo se nám ji dostat do stáje a tam jsme se s nima zavřeli. Manžel utikal domů pro světlo a hlavně obléct sebe a Elišku. Tak jsme z toho byly nadšeni. Volali jsme kamarádce Zuzce, aby se přišla podívat a taky klukům do Kostelní lhoty, aby přišly zkontrolovat jestli je všechno v pořádku. Jelikož mi jako laici toho moc nepoznáme. Přišli,zkontrolovali a taky jsme učili kobylku pít. Amálka jako profesionálka se nakláněla a strkala kobylku pod sebe, ale kobylka sála všechno možné jen né vemínko. Tak musela zasáhnout lidská ruka. Podařilo se a kobylka pila jako o život.Udělali se první fotečky kobylky a změřila se. Má 65cm. Váhu nevíme jelikož Amálka nás moc k ní pustit nechtěla. Ještě jsme je obě vytřeli do sucha a pořádně jim podestlali, ať mají holky teplo a měkko. Pak už jsme jen koukali, jak je ten svět zajimavý a co se krásného na tom světě dá zažít. Holky jsme nechali o samotě a hurá do tepla a zaroveň Cecilku pořádně zapít. Ale byl začátek týdne a tím pádem jsme si dali jen do každé nohy a hlavně na to zdravíčko, Amálky i Cecilky.
Toto je zážitek na dlouhou dobu. Ráno jsme se šli na naše holky podívat a znova je vyfotily. Amálka i Cecilka jsou moc krásné a již nyní víme,že si obě necháme.
Je to povídání z života mého. Holky z města, z paneláku, jak se dostala ke koním.
Moc všem děkuji za pomoc a trpělivost.
Přeji Vám vše krásný den Helča Horvátová
PS: Prosím omluvte někdy nějakou chybičku.
Autor: text a foto: Helena Horvátová 14. 11. 2007 |
Vítáme Tě na světě. |
