|
Tento příběh se odehrál u mé kamarádky na chatě:
Jednoho dne jsme se chtěli projet na Elišce a Anežce (to jsou ti 2 tažní). Šli jsme tedy za kamarádčinou babičkou zeptat se jestli můžeme a ona dovolila, ale jen pod dohledem dospělého. Naslibovali jsme..... ale… mou kamarádku napadlo, že by jsme se sami mohly jet projet do lesa a bez dohledu, potají. Já s tím souhlasila a tak jsme jeli, ale když dědeček přišel domu celý vyděšený, kde jsou koně, vše to bouchlo a já s mou kamarádkou jsme měly zákaz chodit ke koním jenže .................. Další den pustila babička na pastvu poníka Vincka a nám to nedalo a sedly jsme si na něj, Vincek se s námi splašil a jak jinak…. moje kámoška se neudržela, spadla a mě stáhla s sebou a babička jako na potvoru zrovna koukala z okna a viděla jen jak já se držím otěží kámoška se drží mě a Vincek utíká a my za ním jen vlajem. Pak jsme dostaly velmi přísný trest a babička s dědou se na nás celý týden mračili jako bouřka a Elišku, Anežku a Vincka sice dědeček s babičkou pouštěli do výběhu, ale nás dvě drželi doma zavřené jak ve vězení a od této doby se na projížďky radši ptám a neposlouchám cizí nápady... PS: Tento příběh se odehrál o velikonočních prázdninách a je podle skutečnosti a ještě chci dodat, že kamarádčin děda nás za to pořádně zlískal pomlázkou.
Zuzana Hynčtová (markét), Praha 10 16.4.2007 |
Ztrestané Velikonoceu koníků |
