Upozornění: Tento příběh není podle skutečnosti, ale koně kteří se tam vyskytují existujou.
Vypráví kůň.
Ahoj jmenuji se Mr.Ashly.
Jednou, když jsme měli hodinu v jízdárně, měla na mě jet nějaká holka, která za 1.vůbec neumí jezdit a za 2. mě nemá ráda, zrovna z této hodiny jsem i já měl docela strach. Spolu se mnou jezdil i mů kamarád Aronet. Ten vezl moc šikovnou dívku, která nás má všechny moc ráda, skoro jsem mu ji záviděl. No........... tak jdem na to. Krokování celkem ujde ......., ale néééééééé, právě vidím jak naše trenérka připravuje sloupky na překážky, ale já se musím snažit, protože jestli ta holka spadne tak.... a vůbec, tak jak se bude chovat ona ke mně, budu se chovat i já k ní. Začínáme cválat, hurá já se tam s Aronetem proháním jak na závodech a ta holka na mě jen vlaje a přecházíme do cvalu, vůbec jí to nejde a snaží se mě k tomu přinutit ........ né tušírku né. A a a a už dopadá na mou záď, to je bolest, vždyť by to nemělo tak bolet, ale jen počkej to ti oplatím a.... vykopnul jsem. Aronet už skáče překážky a já musím končit, ta holka se rozbulela.
Tahle půl hodina byla strašná, moje trenérka řekla že takhle to dál nejde. Vzala mě na nové místo a tam jsem měl dost přísnej režim. Auuuuuuu. za den mi nejmíň 50x dopadl bič na záda, to není normální trénování koně, co to je?
Večer jsem šel omrknout co je to zač... Velká vrata, za nimi závěs a za závěsem... co to je??? 
Co??? Obrovská místnost a v ní překážky a takové ty různé divné předměty. Jdu dál a projdu dalšími dvřmi a za nimi jsou boxy s jinými koňmi, jednoho jsem oslovil, otočiil se namě a já ÍHAHAHAHA HAHÁÁ, hrozně nahals jsem zařechtal, k smrti jsem se vylekal, ten kůň měl úplně sedřenou jednu část obličeje, jdu dál a s odvahou se pokouším oslovit dalšího koně, prosím Vás on se na mě podívá, mě spadl kámen ze srdce, že to není nic.........ale ne, ten kůň nemá nohu, proboha kde to jsem a nějaký kůň ke mě promluví: na to že jsi na ,,JATKÁCH" vypadáš celkem dobře. Co??? na jatkách, né musím odtud hned pryč, ale to už stojí před dveřma člově s lanem, snaží se mě chytit, ale já mu vždy uhnu, najednou vidím, jak mi ke krku letí laso,… nedalo se nic dělat zastavil jsem a šel za tím člověkem… už jsem byl od té místnosti smrti jen pár metrů, když v tu chvíly se do dveří vřítil můj kamarád Aronet a na něm ta hodná dívka. Říkám si: ,,je to sen nebo mě přišli zachránit" Ta dívka se začne s tím člověkem o něčem dohadovat, nakonec mu něco podala a mě s Aronetem si odvedla domů.
Jízdárna kde jsem dříve byl, byla zrušena, důvod stále nevím, ale aspoň že jsem neskončil jak bylo určeno, jo a ti ostatní koně? Odvezli je jinam a tam je všechny uzdravili a jsou teď šťastní a čilí jako já a Aronet. U naší nové majitelky se máme moc moc dobře a i když jí zlobíme (občas), nikdy nás neuhodí tak, jako nás bili dřív. Také k nám přikoupila dvě klisny a poněvač já i Aronet jsme hřebci, nezůstali jsme čtyři, ale bylo nás šest. Já měl hříbě Jasana s Amálkou a Aronet měl hříbě Wendi s Arianou
No a tak jsme byli takový tři šťastný rodinky. A víte proč tři? Protože naše majitelka si pořídila taky svou rodinku.
Jo a ještě chci dodat, že ty jatka tam vůbec nebyly dovolený, bylo to udělaný načerno a tak ten chlap, co tam pracoval teď nadoživotí trpí tak, jako jsme u něj trpěli my a i když mi z toho jeho týrání pár jizev zůstalo, stále jsem mladý a bujný hřebec MR.ASHLY
Tak co myslíte? Já myslím, že takové zážitky nemá každý, ale stejně si myslím, že každý má právo žít a né být celej život mučeným a týraným stvořením, tak ahoj a mějte se hezky a doufám, že z mého příběhu jste si vzali aspoň kousek ponaučení, že týrání a mučení je úplná kravina.
Autor: Dominika Potměšilová - ačmoD
Praha 27.3.2007