Ztracená láska

zpět

Na tento den si přesně pamatuji..Byl krásný letní den a já jsem se poprvé mohl vydat na svém novém červeném kole k panu Statkáři. Pan Statkář byl vlastníkem soukromé stáje ve které bylo zhruba deset koní.. To jsem ovšem ještě nevěděl ale i tak jsem se těšil že poprvé uvidím živého velkého koně. Už od svých sedmi let jsem zbíral časopisi o koních a různé jiné věci s motivi koní.. Nyní když mi je již 13 let můžu poprvé opravdového koně spatřit..Doteď  jsem viděl jen malé poníky na kterých jsem se občas vozil.. Přijel jsem tedy do stáje a přivítali mě velice zlý psi.. Jelikož jsem znal plemena psů stejně jako koní rychle jsem určil že to jsou Německý ovčáci.. Trochu jsem se zalekl co budu dělat přes ně se dovnitř nedostanu ale po chvilce přišel starý tlustý pán..Vypadal děsivě a já prostě zbavěle utekl.. Po týdnu dodávání odvahy jsem znova jel na kole do té stáje.. Tentokrát jsem zastihl chlapa před statkem.. Pozdravil jsem a on na mě spustil hrozivím hlasem co tu pořád chci.. Řekl jsem mu že bych chtěl pomáhat u koní.. Nebo se na ně jen kouknout.. On se začal hrozivě smát ale dovedl mě k rozbořené stáji.. Z ní jsme slyšel řehtání.. Vkročil jsem dovnitř a uviděl pět velkých hlav.. Všechny byli šedé.. Pak mě zase ten chlap vyzval ven a zavedl mě do velice pěkné stáje ve kterých bylo pět čistě bílích koní.. Ukázal mi sedlovnu s deseti sedly a deseti uzdami. Pak ukázal na bednu plnou kartáčů a řekl že se budu starat o ty koně v nové stáji.. Popadl jsme čištění a utíkal do stáje protože jsem se moc těšil na první dotyky opravdového velkého koně! Podle cedulek na dveřích boxu jsem poznal že v této stáji jsou samé klisny.. Jmenovali se Lady Anabella,Lady Rozára,Lady Mussí,Lady Ollinqa a Lady Bannara.Všechny byli andaluské kobylky.. Během hodiny či dvou jsem je všechny měl vyčesané.. Poté mi divný pán řekl že mu můžu říkat Jirko.. Pak mi dal uzdu a sedlo a řekl ať nastrojím Anabellu a Mussí.. Udělal jsem tak a on se vyhoupl do sedla Mussí a Anabellu chytil za otěže a nikam odcválal.. Vzal jsem tedy znova čištění a znova jsme se pustil do čištění klisen.. Do druhé stáje jsem se neodvážil.. Po půl hodině Jirka přijel a v sedle Anabelli seděla nějaké slečna.. Celkem pohledná.. Typoval bych asi deset let.. Představila se mi jako vnučka pana Jirky se jménem Radka.. Prý není odsud ale z Prahy.. Což je dost daleko od mého bydliště.. Koně jsem měl zase odsedlat a přijít zase zítra.. Druhý den jsem se již nemohl dočkat..Hned po obědě jsem vystřelil z domu že jsme málem zapomněl kolo.. Když jsem dojel řekl mi Jirka je mám klisny zase vyčesat a Rozáru s Ollinqou osedlat.. Vše jsem udělal během půl hodiny protože klisny byli čisté již od předchozího dne.. Pán zase odjel ale i s Radkou.. Vrátil se zase sám.. Koně jsem měl odsedlat a natřít všechna sedla.. Pak přijel nějaký pán v krásném černém džípu a hovořil s Jirkou .. Hned nato jsem měl zase osedlat Bannaru a když jsem jí vyvedl před stáj čekal tam Jirka s lonžem a bičem.. Hned jsem pochopil že dnes se asi poprvé svezu na opravdovém koně.Jirka řekl abych si vzal přilbu od kola a vydal se za ním.. Šli jsme na louku za stavením a tam mi Jirka pomohl do sedla.. Skutečně platí že nejkrasnější pohled na svět je z koňského hřbetu.. Jezdil jsem v kroku a Jirka mi vysvětloval správný sed.. Tak se to týden opakovalo a poté jsem mohl poprvé naklusat.. Byl to pravdu krásný pocit.. Učil jsem se vysedávat i jet v pracovník klusu.. Pak jezdit přes kavalety opravdu nádhera.. Po měsíci jsem mohl okusit kouzlo cvalu a poté i trysku.. Na mojí úžasný Anabelle jsem se naučil základy ale pak i drezůrní cviky a skákat metrové překážky prostě krása.. Stáj jsem navštěvoval již pár měsíců když mi Jirka oznámil že na Anabelle už nemůžu jezdit protože čeká hříbátko.. Brzy se již mělo narodit a já blbec jsem se myslela že je jen tlustá.. Věnoval jsem jí dvojnásobnou péči.. V den kdy se mělo hříbě narodit jsem spal ve stáji.. V půl dvanácté začala rodit.. Hříbátko spatřilo krásu světa přesně o půlnoci.. Byl to hřebeček.. Nádherný hřebeček.. Dostal jméno Las Ametis .. Další dva roky jsem chodil k Jirkovi staral jsem se o Ametise a učil ho všemu.. Ametis už nebydlel u maminky ale v třetí maštali kde byli tři boxi.. On měl ten největší.. Každý den jsem všechny klisny pucoval ale na Anabellce jsem si dával záležet.. Tyhle dva jsem mohl čistit třeba celí den.. Pak přišel den kdy mě Jirka konečně nechal prozkoumat tu ošklivou stáj.. Všichni koně v ní byli hřebci.. Byli to také andalusani.. Měli opravdu krásná jména Las Angels,Las Vegas,Las Yourk,Las Mont a Las Willi.Měl jsem je za úkol vyčistit.. A jak se ukázalo nebyli to šedáci ale čistě bílí koníci... Dozvěděl jsem se že Las Angels je otec Ametise .. Jirka mě naučil zapřahat.. A pak bylo mistrovství světa ve vozatajství a  Vegas,Angels,Mont a Willi tam byli přihlášení.. Koně jsem zapřáhnul do vyleštěných černých postrojů a Jirka se pochlubil nádherným černým kočárem který měl přivést jednoho z rozhočí na jeho místo.. Jeli jsme na tedy na závody a všechno se vydařilo umístili jsme se na krásném třetím místě.. Všechno vycházelo nádherně.. Pak jednou zase přijela Radka.. Mě bylo 16 a jí 13... Byla opravdu krásný.. Zamiloval jsem se do ní a ona do mě.. To bylo ale terčem špatnosti pro Jirku.. Prvně prodal Ametise a neřekl mi kam.. Pak umřela na stáří Anabella a později i Angels.. Ametisovi už byli tři roky.. Jirkovi se hrozně nelíbilo jak se spolu k tobě s Radkou máme a normálně mě po tich letech zakázal do stáje chodit..Ještě před tím Ametise prodal a mě nechtěl říct kam.. Dokonce ani Radka to nevěděla.. Uplynulo dvacet let a ze mě už byl muž ale stále jsem pátral po tom krásným šimlovi jménem Ametis..S mojí ženou Radkou,ano tou od Jirky jsme se přestěhovali do městečka kousek od Prahy. Po týdnu nám přišel leták s pozvánkou na drezůru.. Jelikož jsme s Radkou měli dva koníky.. parkuráka a drezuráka rozhodli jsme se že naší Atis přihlásíme.. Raduška se vydala čelit závodu a já si mezitím procházel okolí závodiště..Našel jsem budovu ve které se dalo nahlásit hledané zvíře a já okamžitě nahlásit Ametise.. Po půl hodině jsem byl k té budce zavolán a čekala tam na mě nějaké maminka s dítětem.. To dítě mi poslušně hlásilo že ví kde je ten koník.. Maminka mi napsala adresu a já jí moc děkoval.. Hned druhý den jsme tam jeli.. Uviděl jsem rozmlácený statek a ohradu!Moje oči se zabodli do černého koně a já přesně poznal podle délky uší,které byli velice malé že to je Ametis.. Koník byl v hrozném stavu..Hned jsem se k němu rozeběhl.. Koník se na mě jen podíval a padnul.. Hladil jsem ho po krku ale bylo pozdě.. Můj milovaný kůň byl mrtev.. A může za to žárlivý tlustý statkář který ho prodal kvůli tomu že jsem měl rád jeho vnučku!Tak to je prosím můj životní příběh..

 

Autor: Vladana Zajícová

12.12.2009