zpět

Alinor má za dva měsíce 13. narozeniny. Je to hnědovláska s modrýma očima. Má ráda koně, ale žádného neměla, a tak si ho přála k narozeninám…

"Tati, ale já mám tak ráda koně!"

"Ne, koně ti nekoupím! No a navíc, kde bys ho měla? Postavila bys ho do svého pokoje? To je k smíchu, ne? A pochybuji, že uprostřed města je stáj. A to bys musela umět jezdit!" odbyl ji táta.

Alinor si zalezla do pokoje, vytáhla mapu od maminky a začala v ní hledat nejbližší stáj v okolí. Našla nejbližší stáj jen 158 km od města. Mapu schovala do šuplíku a lehla si na postel.

"Co já chudák budu dělat?" řekla si Alinor a přitiskla k sobě nejmilejšího plyšáka koníka Lika.

 

Když se ráno probudila, uslyšela mámu, jak se domlouvá s tátou ohledně máminý práce.

"Dostala jsem výpověď a našla jsem jen jednu soukromou ordinaci, kde by mě přijali," ohlásila maminka. Máma Alinor totiž pracovala jako zvěrolékařka.

"A kde to je?" zeptal se táta.

"No, je to dost daleko odtud. Museli bychom se asi přestěhovat." Alinor vyběhla ze svého pokoje a namítla, že se odtut ani nehne!

"Mám tu dobré kamarády!" odsekla Alinor.

"Ale Alinor, vím, že je ti nepříjemné opustit kamarády, ale najdeš si nové." uklidnila ji máma. Alinor bylo jako by měla opustit její největší poklad. Až po hodině strávené kreslením koní si vzpomněla, že kdyby náhodou bydleli někde poblíž nějaké stáje, splnil by se jí sen… Pohlédla na svůj plakát andaluského koně, který měla na dveřích. Pustila si film o koních a zasnila se. Možná, že by usnula, kdyby ji máma nepřišla říct, že se už našel dům, kde by mohli bydlet. A že se na něj jedou podívat. Alinor ale nechtěla, a nejela jen kvůli výmluvám, které si vymyslela.

 

Když rodiče přijeli, vyprávěli jí o nesnesitelném, prohnilém, polorozpadlém místě. Alinor se radovala, že se stěhovat nebudou, ale za chvíli se přestala radovat.

"Mám dobrou zprávu pro tatínka a pro mě, ale pro tebe tak dobrá není, Alinor," vypískla maminka. Tatínek seběhl schody a dal mamince pusu na tvář. Po chvíli se zeptal: "Tak jaká je to zpráva, maminko?"

Maminka vesele ohlásila: "Pojedeme na výlet i s Alinor, pojedeme se podívat do ordinace, kde příští týden nastupuji, a tam mě vezmou…“

Tatínek dal mamince daší pusu a šel do pokoje Alinor. Alinor seděla na posteli a poslouchala mp3. Tatínek si k ní sedl, vytáhl jí mp3 z uší a pošeptal jí:

"Ali, nebuď smutná, přeci to nebude tak hrozné, ale máme pro tebe dárek. Doufáme, že se ti bude líbit." rozcuchal Alinor krásné hnědé vlasy a sešel po schodech dolů.

Alinor začala přemýšlet o tom překvapení… co kdyby to byla kočka… ne ne… co když pes?… to taky ne… a co kdyby to byl… koník! Zaječela Alinor a chtěla jet na výlet ihned. Sbalila všechny potřebné věcičky a utíkala do auta. Tatínek nastartoval auto a vyrazili.

"No vidíš, Alinor, že to nebylo potřeba, tolik scén," ucedila maminka a pousmála se.

Alinor kývla a koukala ven z okénka. Usnula vyčerpáním, a když se probudila, ležela v posteli.

"Kde… kde to jsem…?“ prohodila rozespale Alinor. Myslela si, že to byl pouhý sen, a tak sešla dolů po schodech. Šla se podívat do lednice. Lednice byla prázdná a tak vyšla ven. Venku stálo velké nákladní auto a jejich auto. V předu stála maminka a tatínek.

"Tak co, Alinor, jak se ti tu líbí?"

Alinor zamžourala a vidí, že nejsou doma, ale jsou na tom výletě… "Ale kde?" zeptala se Alinor.

Tatínek jí odpověděl: "Alinor, jsme v našem domě. A to překvapení… Pojď si pro něj…“

Alinor se zeptala znova, ale dostala stejnou odpověď.

 

Běžela za mámou, a ta jí vše vysvětlila: "Alísku, tohle je takový malý hotýlek, a my se sem zatím nastěhujme jen na týden, a potom se rozhodne, jestli se tu zabydlíme. A Ali, jestli nemáš své věci s sebou, tak se nic neděje, protože tohle auto naše věci převezlo sem. Tak za dvě hoďky už si můžeš začít vybírat věci svoje od našich. Mám tě moc ráda, Ali, ale kdybych nepracovala, neměli bychom na jídlo, a ty snad chceš, abychom neměli co k jídlu? Asi ne, viď. Tak běž za tatínkem, něco ti ukáže." Alinor dala mamince pusu.

Alinor neotálela a vrhla se za tatínkem. "Tak jsem zde, tatí," pousmála se Alinor. Tatínek pohlédl na zverimex. Tak Alinor, můžeš si tam vybrat svého nového zvířecího kamaráda. Zatím se jen podívej, a potom s maminkou posoudíme, jestli si ho můžeš nechat."

Alinor poděkovala a rozběhla se ke zverimexu. Když tam Alinor přišla, uvítal jí starý pán.

"Tak, holčičko, jak se jmenuješ?" zeptal se starý pán.

"Jsem Alinor Kalsiová," odpověděla Alinor.

"Já jsem Felix Wiestr. Ale říkej mi Felixi. Ty si jdeš vybrat zvířátko, že?" Alinor přikývla.

"Tak si vyber… já zatím přivedu Marka."

"Kdo je Marek, Felixi?"

"Marek je můj vnuk. Ale dávej si pozor, holky mu nic neříkají."

"Ano, Felixi," odpověděla Alinor.

 

Když se Felix vrátil a přivedl Marka, Alinor zůstala stát jako omámená a málem by spadla na zem. Marek byl nádherný kluk a Alinor se zamilovala. Pozdravila ho a on jí odpověděl.

Felix řekl Markovi: "Tak tohle je Alinor Kalsiová."

"Alinor, ty máš ráda zvířata?" zeptal se Felix. Alinor přikývla. "Co kdybys mi tu občas pomohla, já bych tu rád měl pomocníka. Marek je takový… no… prostě mi pomáhá jen výjimečně, víš?" zakoktal Felix.

Alinor skoro vypískla radostí. "Tak, běž se s Alinor seznámit," šťouchl Felix do Marka. Marek se s Alinor postupně seznamoval… Jednou s ním šla v lese, a najednou jí přišla smska od tatínka. Bylo v ní napsáno, ať okamžitě běží domů.

 

Když Alinor nastoupila do auta, začali maminka, tatínek a Marek co tam byl taky, zpívat "happy birthday". Alinor se divila, proč to zpívají, když narozeniny má až za měsíc. Zavázali Alinor oči. Když sundaly šátek, stála před ní krásná, grošatá, andaluská kobylka.

"Můžeš si na ní zajezdit. Jmenuje se Mandy," řekl nervózně tatínek.

"Věci máš v autě, v kufru broučku," usmála se maminka. Alinor neváhala a vzala si věci. Vyskočila na koníka, a když hodina skončila, bylo jí smutno, že už musí jít. Ale před odjezdem ještě prohlásila, že je to ten nejbáječnější kůň, a že se jí na ní jelo velice dobře.

 

Druhý den Alinor vstala a z okna uviděla boudu, velkou asi jako kadibudka. Vyběhla ven a pomohla tátovi boudu natřít. Táta jí řekl, že si jí může natřít na jakoukoliv barvu, kromě světlých barev. Že by to prý bylo brzy špinavé. Tak to Alinor natřela na tmavě modrou. Celý den trávila v pokoji a hezky si ho uklidila. Vybalila poslední krabice a spočítala, kolik má v kasičce. Měla cca 11 000,- Kč. Šetřila si na notebook za 7 000,- Kč. Ale chtěla k němu hru za 900,- Kč. Což by jí zbylo jen 3 000,- Kč. Ale večer kolem 20:00 si šla koupit notebook do elektron, kde měli otevřeno do 20:30. A tak si ho odnesla domů a hrála hry. Dostala slevu 2 000,- Kč. Další den Alinor vstala a uslyšela řehtání. Snažila se otevřít dveře, ale byly něčím zavalené. Pak k Alinor přišel Marek, odvalil srolovaný koberec, neboli zábranu, a spolu s Alinor se zavřel v pokoji. Povídali si a Alinor Markovi ukázala notebook. Pak na Alinor zavolal táta, ať jde dolů. Vyběhla ven a tam všichni v chumlu. Byli tam máma s tátou, Felix, ještě cizí pán a paní a Marek. Když se chlum rozestoupil, v tmavě modré boudě nervózně přešlapovala grošatá andaluská kobylka. Na dveřích byla cedulka se jménem Mandy. Alinor se k ní rozběhla a tulivě jí objala.

"Tak, tady máš dárek k narozkám," začali všichni vykřikovat.

Alinor se rozbrečela štěstím. Celý den na ní jezdila a byla moc šťastná. Pak ale zjistila, že Marek musí na dva roky odjet do Itálie. Bylo jí to moc líto, ale věděla, že Marek se zase vrátí. Postupně vytvářeli další a další boxy až vznikla menší stáj kam si koupili ještě dva koně.Tornada a Anie. Alinor v klidu čistila svou nádhernou Mandy, když vtom přijela její máma Eli s krásným černým hřebcem Tornadem.

"Mami, kde jsi byla?"

"Byla jsem se projet kolem potoka v lese, a to bys nevěřila, že jsem tam našla malé štěně, jak se drápalo z trnového křoví," a začala štěně vytahovat z bundy. "Je celé poškrábané a špinavé, tak si dodělej svojí kobylku, nebo co s ní potřebuješ, potom vyčisti Tornada a přijď mi s tím štěnětem pomoct, mám už tak dost práce, jo?"

"Ano, maminko, udělám vše, ale jak se to štěně jmenuje?"

"Nevím, to už je na tobě jak ho pojmenuješ," odpověděla máma Eli.

Alinor dodělala svou práci a přišla mámě na pomoc a vzala štěně do koupelny, aby ho umyla. Štěně už bylo čisté, tak přinesla lékárničku a začala ho ošetřovat a měl jen trochu podrápanou nožku, jinak nic. Pojmenovala ho Lik. Byl to krásný dalmatin.

"Mami, co s ním budeme dělat?"

"No asi rozvěsíme letáky, a kdo se o něj přihlásí, ten si ho od nás odnese."

"No… ale chvilku počkáme, že jo?"

"No měla bys začít vyrábět ty cedulky, no chápeš to snad, ne?"

"Ano, maminko, chápu, že někde venku se o něj strachují."

Alinor šla jezdit a připravovala se na půlnoční vyjížďku na Tornadovi. Když byla půlnoc, vstala a osedlala Tornada a jela. Stala se ale menší nehoda. Tornado trochu zakopl o spadlý strom a Alinor se neudržela a spadla. Řekla si, že Tornado je trochu moc, a že příští noc si udělá vyjížďku s Mandy. O půlnoci se vše opakovalo, až na to, že Alinor nechtěla jet moc rychle a na Mandiných zádech usnula, a Mandy se i s ní ztratila. Když se Alinor probudila, zjistila, že leží na zemi, ale nikde neviděla Mandy! Najednou k ní přiběhla ..

"Mandy! Kde to jsem?! Kam si mě to odvezla!"

 

Mandy dlouze zaržála, jak Alinor nikdy neslyšela. Chtěla nasednout, ale Mandy jí na záda nechtěla. Začala jí uklidňovat, ale Mandy jí napadla, předníma nohama kopala před sebe, až zasáhla Alinor. Alinor se probudila až doma, kde ležela se zavázanou bolavou rukou, a když chtěla vstát, máma Eli k ní hned přiběhla a začala se jí ptát, proč to udělala a jestli jí nic nebolí a co se vlastně stalo! Byla na ní trochu naštvaná, ale litovala svého malého ťulíka. Ruka jí moc nebolela, ale musela jí nechat zavázanou. Usnula, protože byla vyčerpaná z půlnočních vyjížděk. Probudilo jí zas jen mokré olizování Lika.

"Liku! Slez ze mě!" shodila Lika na zem a šla se do kuchyně najíst. Vzala také čtyři tvrdé rohlíky, nesla je do stáje a dala je Tornadovi a Mandy. Když Alinor dala rohlík Mandy, Mandy ho jen shodila na zem a začala po něm dupat.

"Mandy! No, jdu to říct mámě, tak pá Mandy." Když Alinor vběhla domů, máma jí moc překvapila.

"Alinor, za dvě hodiny přijede tvá sestřenka Katrin, takže koukej pěkně vyčistit tu čtvrtou stáj vedle Mandy, protože přiveze tu svojí kobylku Hali. No, tak se dej do práce, protože nemáš moc času, jo?"

"Jo jo, mamí."

"A co ruka, bolí tě ještě?"

"Ne, už moc ne. Tak to je dobře, protože hned, jak ti za tři dny budu muset ten obvaz sundat můžeš jezdit.

"Cože? Až za tři dny? No snad to přežiji… Jo a Mandy se chová divně. Dala jsem jí rohlík a ona ho shodila na zem a začala po něm dupat jako šílená, nechápu to!"

"No, já taky nevím, proč to dělá, počkej, zkusím jí dát rohlík sama. Uvidíme, co udělá," řekla máma Eli a šly do stáje.

Eli Mandy dala rohlík, ale Mandy udělala to samé.

"Doufám, že tohle chování nebude trvat dlouho, jinak by mohla být za chvíli podvyživená.

"Zkusíme zítra zavolat doktora, mami?"

"No, zkusit to můžeme," odpověděla Eli.

 

Když Alinor vyčistila stáj vedle Mandy, šla vyrábět letáčky o Likovi. Napsala: Našel se u potoka v lese dalmatin. Má obě uši černé a bílé tlapky. Kdo ho ztratil, ať zavolá na číslo: 775 584 355. Nebo přijde osobně do ulice Milská 510, Vesnička u Lostova.

"Mami, už mám ty letáky o Likovi. Teď je jen rozvěsit a čekat," sedla si na kolo a jela je rozvěsit.

Když bylo po práci, šla si odpočinout po namáhavé práci. "Tak Liku, a teď budeme čekat na tvé pravé majitele. A vzala Lika na klín. Bude se mi po tobě stýskat, ale doufám, že tě potom ještě uvidím. Lik jen tiše štěkl.

 

"Alinor! Myslím, že už budou každou chvíli tady, tak zameť ještě před vchodem, prosím. Alinor hned popadla koště a začala zametat, až se všude prášilo. Najednou uslyšela zaržání koně, ale nebyla to Mandy, ani Anie (Anie byla další kobylka, co tam byla také ustájená). Ale nebyl to ani Tornado… Byla to Hali, a Alinor jí viděla už v dálce. A tak jí běžela naproti.

"Katrin, no konečně jsi tady! Box už máš vyčištěný, tak tam Hali můžeš zavést, jo?"

"No jasně, Alinor, počkej, ty jsi vyrostla!"

"No jo, jen trochu. Tak já jdu vyvést Hali."

"Tak jo, já zatím otevřu box."

"Mandy!" přijela Hali, tvoje kamarádka."

Když Hali vedli do stáje, Mandy začala vší silou kopat do dveří. Pro Alinor to byl šok, jestli se dostane ven, to bude pohroma. Hali byla klidná, takže se Mandy jen trochu lekla. Alinor musela opravit díru v Mandiných dveřích.

 

Druhý den Alinor vstala, ale Lik jí nepřišel olíznout obličej. A navíc byla zima. Uviděla, že jsou otevřené dveře, a když Lika volala, nepřiběhl, jak to vždy dělal. Dospěla k závěru, že Lik v domě není. Natáhla na sebe oblečení a šla ho ven hledat, ale nenašla ho. Začala jeho jméno vykřikovat po vesnici. Najednou k ní přiběhla její máma Eli.

"Co tady hulákáš?! Lidi tady ještě spí, pojď domů, a řekneš mi, co se stalo, jo?"

"Tak jo, mami. Mami, Lik se ztratil, a v domě není!"

"Víš to jistě? Zeptala se Eli.

"No, už jsem volala, ale Lik nepřišel."

"Tak běž vybrat schránku a já se po něm podívám," řekla Eli.

"Liku, Liku!" ozývalo se po domě.

Najednou se ozval výkřik. Alinor rychle běžela do pokoje Katrin, protože od tamtud se ozval výkřik. Zeptala se Katrin, proč tak vykřikla. Katrin ukázala na bahnitou kuličku, která prý jí olízla.

"Liku, to jsi vážně ty! Promiň, že tě Lik olízl, ale to bylo jen proto, že jsi tu nová, víš?"

"Proč jsi ale neřekla, že máte psa?" zeptala se Katrin.

"No, měla jsem včera hodně práce a zapomněla jsem." Vzala Lika a řekla: "Mami, Lik se našel v Katrinině pokoji!"

Šla ho umýt, a když byl čistý, začala ho drbat. Vtom ale někdo zazvonil u dveří.

"Mami, jdu otevřít!"

"Dobrý den, přišel jsem si pro toho mého psíka."

"Dobrý den, pane Filsi… Liku! Liku!"

Lik přiběhl a začal radostně kňučet.

"Hele Alinor, já jsem mu ještě nedal jméno, takže se bude jmenovat Lik."

"Zde je tvůj pravý majitel Liku, bude se mi moc stýskat, ale…“

"Víš ty co, já ti dám možnost ho vídat. No kdykoliv ho budeš chtít vidět, jen přijď. Tak co líbí se ti to, Liku?"

"Děkuji vám, pane Filsi! A na shledanou!"

"Na shledanou Alinor."

 

Alinor a Katrin si dali oběd a Katrin si šla zajezdit, ale Alinor ještě nemohla jezdit, tak ukazovala okolí jejich stáje. Když večer přišly, byli obě moc utahané a hned usnuly. Ráno se Alinor probudila a běžela k Mandy. Jenomže Mandy ve stáji nebyla! Co když utekla?! Rychle běžela k mámě, aby jí to řekla. Máma jí ale utěšila, že Mandy si vzali doktoři na vyšetření a že tu mají být každou chvíli. Alinor si chtěla zajezdit na Anie, ale hned jak Anie vyvedla z boxu, zase jí zavedla, protože přijela Mandy a mohlo by to být nebezpečné. Jak Mandy ustájili, chtěla si na ní sednout, ale musela na ní taky mluvit. Nasedla a měla z toho radost. Katrin jí tiše pozorovala, a když uviděla jaký výkon s ní udělala, běžela Eli říct, že má Alinor talent a že by měla jet na závody. Alinor prozatím jen klusala, protože se bála, aby se nestalo to, co posledně. No zkusím se trochu protáhnout ve cvalu, a Mandy se nádherně rozcválala.

"Alinor! Už dlouho tě pozorujeme, a co bys řekla na nějaký závod?" ptala se jí Eli.

"Cože, závod?" zatáhla prudce za otěže, až se Mandy vzepřela na zadní, až málem přepadla dozadu, Ale Alinor se tentokrát udržela. Byl to zázrak! Alinor se i s Mandy zastavila, odvedla jí do stáje a pak jí oduzdila a odsedlala.

"Mami, na závod? No ale ne s Mandy!"

"A proč? To přeci zvládneš," řekla jí Eli.

"Jezdíš velice pěkně," přidala se Katrin.

"Děkuji. No, za zkoušku nic nedáme."

"Jo, Alinor, volaly tvoje kámošky, dvojčata Marry a Rammy, že by chtěly přijet tak za dva týdny."

"Jo, bezva. Tak co si zajezdit, Katrin?"

"No, já teď nemůžu… Musím domů, máma mi volala a říkala, že tam hořelo a že mám hned přijet, koně beru s sebou…, takže tu týden až dva nebudu. Ale spíš ty dva týdny…“

"Ale co tady budu dělat? Tak sama? No, měla bys jít za panem Filsem a za Likem," namítla Eli.

Alinor se rozloučila s Katrin a šla za panem Filsem a Likem.

 

Ding dong, ozvalo se u Filsových dveří.

"Dobrý den, Alinor!"

"Dobrý den, pane Filsi," odpověděla.

"Říkej mi Filsi," řekl Alinor.

"Filsi, mohla bych vzít Lika ven?"

"No jistě," ujistil jí Fils.

Tak se šla s Likem projít a v lese zpozorovala bílého koně, který se tam nejspíš pásl. Jak spatřil Alinor, vzepjal se na zadní, divoce zaržál a utekl. Když se vrátila domů, vše vyprávěla mámě. Když se tam šla podívat druhý den, bílý kůň se tam zase pásl. Tentokrát ale neutekl, ale jen Alinor pozoroval, jak se přiblužuje. Protože cítil mrkev, kterou měla Alinor v kapse právě pro něho, nebo pro ni. Až po chvíli zjistila, že je to hřebec.

"Na, to je pro tebe!" Bílý kůň po ní chňapl a utekl. Alinor si myslela, že si jí kůň neoblíbí, ale každý den tam za ním chodila a víc se s ním seznamovala. Jeden týden uplynul jako voda… A teď jen ten druhý týden.

Bílý kůň se už nechal pohladit, ale pořád byl docela divoký. Chodil každý den do lesa napást se a napít se, a pak odešel. Jednoho dne Alinor bílého koně pozorovala a říkala si, komu asi patří. Došel až k velké stáji, kde stála malá, asi 11letá Tery. Pohladila ho, zavedla do stáje, a pustila ven bílou kobylku a hříbě. Alinor vylezla z keře a začala se Tery vyptávat na koně.

"No, maminka je moc bohatá a tak tady máme stáje," odpověděla Tery.

"A proč pouštíš koně jen tak, že ti neutečou?"

"No, když pustím kobylu, má tu hřebce… A naopak, víš?" vysvětlila Tery. "Jo a mimochodem, ten bílý hřebec se jmenuje Rhodos a ta kobylka se jmenuje Lili. A hříbě ještě jméno nemá, ale asi to bude Nalita. A Lili čeká další hříbě. Rhodos je pěkný, ale Lili a Lalita taky."

"Musím už domů," řekla Alinor, a když odcházela, Tery hlasitě pískla a do dvou minut už tu byla Lili.

 

Když Alinor přišla domů, zaštrachala v šuplíku a vytáhla z něj žlutý deník, co dostala k svátku. Ještě nic do něj nenapsala a toho využila. Napsala si, co dnes prožila, koho potkala… Ráno se probudila a zase se šla podívat na Mandy. Vyčistila, osedlala a nauzdila Mandy a jela za Tery. Když přijela, svezla Tery na Mandy a Tery z toho měla radost. Celý den spolu blbly, a když byl večer, přemýšlela, co bude dělat s Tery zítra a co si napíše do deníku. Když se druhý den probudila, někdo klepal na dveře. Šla otevřít a ve dveřích stála Tery.

"Myslím, že Mandy ztratila podkovu," řekla Tery. "Nevím ale jistě, jestli je její," dodala.

"Tak se tam půjdeme podívat," navrhla Alinor. "Mandy ale má všechny podkovy," zamyslela se Alinor.

Okoukly všechny koně, ale jen Anie neměla všechny. Měla jen tři a k tomu byla trochu opocená. Nedokázaly si to vysvětlit, snad jen, že by někdo Anie pouštěl ven, nebo jezdil. Osedlala Mandy a jela s Tery do obchodu pro nějaké kamerky. Neměly je, tak se šla prohrabat pokoj a našla jen svojí dětskou špionážní výbavu. Nasadila jí nad box a zapla. Potom šly s Tery prohlížet časopisy a knihy s koňmi.

"Musím domů," řekla Tery.

Když se Alinor ukládala ke spánku, máma Eli přišla a sdělila jí smutnou zprávu. Marry a Rammy asi nepřijedou, ale Katrin přijede za dva dny. Alinor si přála, aby dvojčata nepřijela. Ale Katrin jo. Druhý den si Alinor přivstala a šla se podívat na Anie. Prohlédla zaznám na kamerce a tam bylo, jak jezdí její máma. Její máma zrovna sundávala sedlo.

"Byla jsem si na Anie zajezdit," divila se máma.

"Tak je záhada vyřešena," usmála se poťouchle Alinor, když to Tery do telefonu vyprávěla.

Najednou zazvonil zvonek u dveří a Alinor otevřela. Stál tam Marek! Alinor ho objala a dala mu pusu. A tak teď je Tery nejlepší kámoškou Alinor a Alinor s Markem chodí a mají se rádi…

 

 

Autor: Tereza Kodrasová

15.7.2009

Alinor a Mandy