zpět

Ach ta skleróza

Večer se mě máma ptala: ,,Jedeš zítra teda do té Prahy?" . ,,No vlastně ono to je až za týden.Takže nikam nejedu." Odpověděla jsem napůl radostně a napůl smutně.

,, Aha. A kontrolovala jsi dnes Mílii ten výběh zdali ho nemá nějak poškozený?" ,,Jo kontrolovala mami. Nic tam není." Rázem jsem odpověděla a zmizela do svého pokoje spát ,abych byla ušetřena dalšího výslechu.

Následujícího dne, jsem šla za svojí klisničkou a jelikož bylo nádherné počasí tak jsem ji dala ohlávku a odvedla do výběhu. Šla jsem jí vykydat box,dát novou podestýlku a spoustu věcí které se musí u koní dělat každý den.Pracovala jsem rychle, abych na Mílii měla celé odpoledne. Po dlouhé práci jsem si šla domů ohřát oběd a trošku pouklidit. Nevěděla jsem jaký je čas a proto jsem se z domu vypravila až kolem 2 hodiny . Na sobě jsem měla hnědé jezdecké kalhoty,tenisky,chapsy,červeno-modré triko a v rukou jsem držela rukavice. Došla jsem si před box a tam si rukavice odložila. Vzala jsem vodítko , že si dojdu pro Mílii, ale to jsem ještě nevěděla co mě tam čeká. Ohrada byla otevřená a Mílie nikde. Dostala jsem strach. Okamžitě jsem vzala svého psa Fíďu a pohlédla jsem na rozkousaný obojek. ,,Čert ho vem! Vezmu tě bez obojku, ale vodítko si vezmu s sebou!"

Rozhodla jsem se že půjdeme Mílii hledat. Už jsem bloudila po loukách a lesích dobré 4 hodiny, a Mílie nikde. Už jsem nevěděla kam se mám vydat a jelikož se už stmívalo šla jsem domů. Oči jsem měla sice plné slz, ale na stopkách , kdyby se něco dílo abych vše zaregistrovala. Když jsem uviděla výběh který byl pořád otevřený a Mílie nikde, přestávala jsem doufat v naději. Šla jsem do domu kde by už měla čekat moje máma z práce. Ano! Byla doma. Alespoň tato zpráva mě potěšila. ,,Mami!Mami!!" Volala jsem na mámu a při tom jsem utíkala nahoru do schodů. ,,Co je drahoušku? Letíš jako o život!" Smála se máma a koukala na mě jako na blázna. ,,Mílie. Mílie." Snažila jsem se popadnout dech. ,,Mílie,Mílie se ztratila! Výběh je otevřený a Mílie nikde!"

,,Prosím tě co to plácáš? Vždyť Mílii si vzala Terka na vyjížďku! Řeklas jí aby s ní šla dneska ven, protože jsi měla jet k té kamarádce do Prahy! Teď je Mílie ve svém boxu a Terka ti vzkazuje že si musíte zajezdit někdy spolu." Okamžitě jsem volala Terce a vše jí o tom řekla. Když jsem jí to dovyprávěla, jenom se smála a dodala : ,, Příště, až zase budeš chtít jezdit Mílii ode mne, tak si to napiš na papír a přilep si ho na box!"

 

 

Autor: Kamila Hicklová

Beroun

31.5.2009