Venku prší ... Dívám se, jak kapky líně dopadají na okno a stékají dolů, do té nekonečné louže vody. Louže vzpomínek ... Mých vzpomínek ...

Vzpomínám si na den,kdy jsem poprvé vstoupila do stáje. Procházela jsem se a zvědavě okukovala všechny koně. A pak jsem stanula před Tvým boxem. Na ten okamžik nikdy nezapomenu. Podívala jsem se na Tebe a vše mi bylo jasné-postupně ses stala tím nejlepším koněm mého života.

Když mi bylo smutno,stačilo se jen podívat do těch Tvých nádherných,tmavých a laskavých očí, a hned mi bylo veseleji.

Vzpomínám si na naše začátky...Byla si trpělivá učitelka, a za to Ti děkuji.

Děkuji Ti za všechno, cos pro mě kdy udělala a co jsi mě naučila, protože to byly vyjímečné chvíle, které už se nebudou nikdy opakovat. Byla jsi moje nejlepší a nejvěrnější přítelkyně. Když jsi onemocněla, byla jsem u Tebe a tys mi to naoplátku oplácela Tvým trpělivým přístupem ke mně.

Důvěřovali jsme si navzájem. To bylo to hlavní. Důvěra. Důvěra mezi člověkem a koněm. Důvěra mezi Tebou a mnou. S nikým jiným jsem tohle už nikdy nezažila a zažít nechci. Ty jsi pro mě jediná. Vyjímečná.

Byla jsem u Tebe pořád, jako bych věděla, že tohle jsou naše poslední společné chvíle. Ale věděla jsem, že i osudu jednou dojde trpělivost, a že nás dvě něco rozdělí. Že už se o Tebe nikdy nebudu moci opřít, pohladit Tě po hebké hřívě a dívat se přitom do Tvých jemných oček. Že už se spolu nikdy neprojedeme po rozkvetlých loukách. Že už se Ti nikdy nebudu moci svěřit s tajemstvím, které bych nikomu jinému za nic na světě neprozradila. A měla jsem pravdu ...

Čirinko, chci, abys věděla, že mi nepopsatelně moc chybíš. Myslím na Tebe. Nikdy na Tebe nezapomenu, ať budeš kdekoliv, protože jsi byla kůň s velkým K. Ty jsi pro mě byla ten jediný důvod, proč jezdit na koních. A teď, když už tu pro mě nejsi, skončila jsem i já. Kvůli Tobě. Nevydržela bych to ...

Byla jsi pro mě jediná. Znamenala jsi pro mě hrozně moc. Udělala jsi pro mě všechno, tak jako já pro Tebe, a na to nezapomenu. V mém srdci se pro Tebe vždycky najde místečko ...

Děkuji Ti, Čirin ... Za všechno!

 

 

Autor:Pavla Jehlíková

Chodov

27.5.2009

Jenom vzpomínky ...