Krutá pravda |
|
Hlavní postavy: Klisna Skořice, hřebec Skřivan, hříbě Jasněnka, zlý dědek Kostohryz, veterinář Jak to všechno začaloJednoho dne si šel dědek Kostohryz zahrát, jako obvykle, karty do hospody. Zezačátku mu štěstí moc nepřálo, ale pokračoval ve hře dál. Najednou vstoupil do hospody bohatý inženýr a tak si řekl, že si taky jednou zahraje. Hrál a hrál, ale pořád prohrával. Protože se bál manželky, co mu asi řekne na to, že všechno prohrál, tak si usmyslel že musí dostat všechno zpět. Blížil se večer a pořád nic nevyhrál. Už vsadil skoro všechno a tak si řekl: ,,Musím do hry vsadit mou klisnu Skořici“ . Ale jak to obvykle bývá, prohrál i ji. Nakonec chtěl vsadit i své auto s přívěsem, ale to už hostinský nevydržel a podnikatele vyhodil. Klisnu nakonec vyhrál právě Kostohryz a tak si řekl, že se mu kobylka může hodit. Sem tam něco odvézt, přivézt,…Tak si ji tedy vzal k sobě. Klisna ale začala Kostohryze zlobit, jako např. mu rozdupala tašku piv, snědla všechny jahody,… Tak ji Kostohryz začal bít. Protože klisna koně převalského měla v té době velkou cenu, tak si Kostohryz umínil, že si koupí ještě hřebce a založí si chov. To by se mu pěkně žilo. Tak jel tedy hned brzy ráno na trh. Uviděl tam krásného hřebečka, který se jmenoval Skřivan. Prodavač mu namluvil, že to byl výtečný skokan a k tomu chovný hřebec, tak si ho Kostohryz nakonec koupil. Nejdříve potřeboval, aby si na sebe klisna a hřebec zvykli, ale to on vůbec nevěděl. Hned jak hřebce přivezl, tak se koukl do knihy, kterou si koupil. Podle návodu začal klisnu s hřebcem připouštět. Nejdříve přivázal klisnu nakrátko k plotu a potom přistoupil hřebcem a nutil ho zvednout se na zadní a položit na klisnu. Chudáci klisna a hřebec z toho byli celí pryč. ,,Co jim to ten člověk dělá?“ říkali si. Najednou se oba koně rozutekli na všechny možné strany. Kostohryz nadávala a nadával. Oba koně byli strašně vylekaní, že ani večer nešli do stáje. Kostohryz šel tedy domů. Za týden zavolal veterináře, ať se jde kouknout, jestli se páření povedlo. Druhý den veterinář přišel a divil se proč k sobě koně nechtějí nikoho pustit. Nakonec k sobě přece jen veterináře pustili. Veterinář klisnu prohlédl a spokojeně Kostohryzovi řekl: ,, Budete mít hříbátko koně převalského. Moc vám gratuluji.“ Kostohryz se usmál a už počítal, kolik mu ten chov vydělá. Naposledy se ten den zamyslel a uvažoval: ,, Lepší by asi bylo, kdybych ty koně osobně vycvičil. Vydělali by mi pak víc peněz. Knížek mám přece dost a v knížkách toho o vychování musí vědět hodně.“ Hříbě Bylo jaro a tak Kostohryz už netrpělivě čekal na narození hříběte. Jen co začalo hříbátko přicházet na svět, tak Kostohryz zavolal veterináře. Veterinář přijel během pěti minut a tak šli do stáje. Naštěstí žádné komplikace nenastaly a tak bylo hříbátko brzy na světě. Veterinář odjel a tak si Kostohryz začal hříbě pořádně prohlížet. Nerespektoval, že mají mít klisna a hříbátko po porodu klid. Uběhlo několik dní a Kostohryz už začal s hříbátkem trénovat. Dal mu jméno Jasněnka. Jasněnka nejprve nechápala, proč ji chce někdo odloučit od maminky, a tak začala vyvádět. Kostohryze to naštvalo, a tak ji začal po každém nepovedeném cviku mlátit bičem. Jasněnka byla za pár týdnů úplně odřená. Kostohryz ji přivazoval k shnilému stromu, který se mohl každým okamžikem zřítit. Není proto divu, že časem Jasněnka zdivočela. Jak postupně divočela, tak ji Kostohryz čím dál tím víc bil. Jasněnka se stávala nedůvěřivá k lidem. Jednoho dne přijeli ke Kostohryzovi jeho příbuzní, aby se podívali, jak má vycvičenou Jasněnku. Teď teprve Jasněnce začalo opravdové peklo. Kostohryz se chtěl před příbuznými vytáhnout, aby doporučili svým známým, jaký je výborný cvičitel. Jasněnka ho poslouchala, jinak by to totiž nešlo (umlátil by ji k smrti). Příbuzní Kostohryze měli z Jasněnčina chování velkou legraci. No prostě, kdo přišel ten se na to nemohl dívat, ale na policii se to báli říci, protože jim Kostohryz vyhrožoval, že jim zabije jejich zvíře. Naneštěstí měli všichni z vesnice nějaké své oblíbené zvíře. Nejprve Kostohryz donutil Jasněnku běžet tryskem podél hrazení, potom přejít do kroku a nakonec do klusu. Jasněnka u toho vyhazovala a to všechny bavilo. Skořice a Skřivan nemohli udělat nic jiného, než se vzpínat u ohrady. Koně byli po roce celí omlácení. Kostohryz si usmyslel, že Jasněnku obsedne. ,,Čím dřív, tím líp,“ říkal si. ,, Alespoň bude ta herka brzo na prodání,“ liboval si. Nasednul tedy na Jasněnku a … co to? Jak to, že jsem na zemi?“ Tak nasedl ještě jednou. Jasněnka vyhazovala, ale Kostohryz se pořád držel v sedle. Až mu došli všechny síly, tak nakonec z Jasněnky seskočil. ,,To už by dneska stačilo,“ řekl si po 3 hodinách. Jasněnka byla celá zničená a proto se už vůbec nevzpínala. Konec trápeníKostohryz Jasněnku po celé čtyři roky doslova týral. Chtěl si splnit sen a tak nebohé koně zavíral do malého odrátovaného výběhu. Jasněnce časem tuhly svaly a tak se při tréninku musela hodně přepínat. Kostohryz si brzy koupil další koně, ale nevěděl, že na to brzy doplatí. Jednoho dne trénoval na louce King Konga – největšího převalského koně, kterého vlastnil. Když King Kong Kostohryze neposlechl, tak ho praštil velkým kusem klacku. Po osmé to už King Kong nevydržel a utekl. Na silnici ho náhodou našel veterinář, který tudy jel domů. Ihned si všiml jeho pohmožděnin a vyrazil ke Kostohryzovi. Kostohryz byl nepříjemně překvapen a nakonec musel veterináři ukázat i své ostatní koně. Veterinář je vyšetřil a poslal je do útulku. Nakonec uviděl Jasněnku, jak se krčí v koutě. Po vyšetření zjistil, že Jasněnce už není pomoci. Druhý den ráno jí dal injekci, která měla navždy ukončit její trápení. Už vám asi ani nemusím vyprávět, jak to s Kostohryzem dopadlo. Šel a na hodně dlouho do vězení za týrání zvířat. Ve vězení pak všechny spoluvězně poštvával proti koním. DoslovNěkteří lidé jsou jak ke koním, tak ke všem zvířatům strašně krutí. Možná si to ani neuvědomují. Takových chudáků je mi líto. Ti, kteří si to uvědomují, ti to dělají většinou pro peníze. Tito lidé by se nad sebou měli hodně zamyslet. Tento příběh je smyšlený a měl by lidem ukázat, co všechno kvůli nim zvířata prožívají. Mnozí lidé se bojí ,,tyrany zvířat“ udat a ani si neuvědomují, jaká muka tím zvířatům způsobují. Přeji vám hodně trpělivosti s vašimi mazlíčky. Buďte na ně laskaví, vždyť oni vám to jednou oplatí. Vždyť kdo by se nikdy nesvěřoval svému mazlíčkovi se svým trápením.
Autor: Monika Kučerová 13.3.2009 |
