zpět

Alinor a Mandy

Alinor má za dva měsíce 13. narozeniny. Je to hnědovláska s modrýma očima. Má ráda koně, ale žádného neměla, a tak si ho přála k narozeninám...

"Tati, ale já mám tak ráda koně!"

"Ne, koně ti nekoupím! No a navíc, kde bys ho měla? Postavila bys ho do svého pokoje? To je k smíchu, ne? A pochybuju, že uprostřed města je stáj. A to bys musela umět jezdit!" odbyl ji táta.

Alinor si zalezla do pokoje, vytáhla mapu od maminky a začala v ní hledat nejbližší stáj v okolí. Našla nejbližší stáj jen 158 km od města. Mapu schovala do šuplíku a lehla si na postel.

"Co já chudák budu dělat?" řekla si Alinor a přitiskla k sobě nejmilejšího plyšáka koníka Lika.

Když se ráno probudila, uslyšela mámu jak se domlouvá s tátou ohledně máminý práce.

"Dostala jsem výpověď a našla jsem jen jednu soukromou ordinaci, kde by mě přijali," ohlásila maminka.Máma Alinor totiž pracovala jako zvěrolékařka.

"A kde to je?" zeptal se táta.

"No, je to dost daleko odtud. Museli bychom se asi přestěhovat." Alinor vyběhla ze svého pokoje a namítla, že se odtut ani nehne!

"Mám tu dobré kamarády!" odsekla Alinor.

"Ale Alinor, vím, že je ti nepříjemné opustit kamarády, ale najdeš si nové." uklidnila ji máma. Alinor bylo jako by měla opustit její největší poklad. Až po hodině strávené kreslením koní si vzpomněla, že kdyby náhodou bydleli někde poblíž nějaké stáje, splnil by se jí sen... Pohlédla na svůj plakát andaluského koně, který měla na dveřích. Pustila si film o koních a zasnila se. Možná, že by usnula, kdyby ji máma nepřišla říct, že se už našel dům, kde by mohli bydlet. A že se na něj jedou podívat. Alinor ale nechtěla, a nejela jen kvuli výmluvám, které si vymyslela.

Když rodiče přijeli, vyprávěli jí o nesnesitelném, prohnilém, polorozpadlém místě. Alinor se radovala, že se stěhovat nebudou, ale za chvíli se přestala radovat.

"Mám dobrou zprávu pro tatínka a pro mě, ale pro tebe tak dobrá není, Alinor," vypískla maminka. Tatínek seběhl schody a dal mamince pusu na tvář. Po chvíli se zeptal: "Tak jaká je to zpráva, maminko?"

Maminka vesele ohlásila: "Pojedem na výlet i s Alinor, pojedeme se podívat do ordinace, kde příští týden nastupuji, a tam mě vezmou..."

Tatínek dal mamince daší pusu a šel do pokoje Alinor. Alinor seděla na posteli a poslouchala mp3. Tatínek si k ní sedl, vytáhl jí mp3 z uší a pošeptal jí:

"Ali, nebuď smutná, přeci to nebude tak hrozné, ale máme pro tebe dárek. Doufáme, že se ti bude líbit." rozcuchal Alinor krásné hnědé vlasy a sešel po schodech dolů.

Alinor začala přemýšlet o tom překvapení... co kdyby to byla kočka... nene... co když pes?... to taky ne... a co kdyby to byl... koník! Zaječela Alinor a chtěla jet na výlet ihned. Sbalila všechny potřebné věcičky a utíkala do auta. Tatínek nastartoval auto a vyrazilli.

"No vidíš, Alinor, že to nebylo potřeba, tolik scén," ucedila maminka a pousmála se.

Alinor kývla a koukala ven z okénka. Usnula vyčerpáním, a když se probudila, ležela v posteli.

"Kde... kde to jsem...?" prohodila rozespale Alinor. Myslela si, že to byl pouhý sen, a tak sešla dolů po schodech. Šla se podívat do lednice. Lednice byla prázdná a tak vyšla ven. Venku stálo velké nákladní auto a jejich auto. Vepředu stála maminka a tatínek.

"Tak co, Alinor, jak se ti tu líbí?"

Alinor zamžourala a vidí, že nejsou doma, ale jsou na tom výletě... "Ale kde?" zeptala se Alinor.

Tatínek jí odpověděl: "Alinor, jsme v našem domě. A to překvapení... Pojď si pro něj..."

Alinor se zeptala znova,ale dostala stejnou odpověď.

Běžela za mámou, a ta jí vše vysvětlila: "Alísku, tohle je takový malý hotýlek, a my se sem zatím nastěhujem jen na týden, a potom se rozhodne, jestli se tu zabydlíme. A Ali, jestli nemáš své věci s sebou, tak se nic neděje, protože tohle auto naše věci převezlo sem. Tak za dvě hoďky už si můžeš začít vybírat věci svoje od našich. Mám tě moc ráda, Ali, ale kdybych nepracovala, neměli bychom na jídlo, a ty snad chceš, abychom neměli co k jídlu? Asi ne, viď. Tak běž za tatínkem, něco ti ukáže." Alinor dala mamince pusu.

Alinor neotálela a vrhla se za tatínkem. "Tak jsem zde, tatí," pousmála se Alinor. Tatínek pohlédl na zverimex. Tak Alinor, můžeš si tam vybrat svého nového zvířecího kamaráda. Zatím se jen podívej, a potom s maminkou posoudíme, jestli si ho můžeš nechat."

Alinor poděkovala a rozběhla se ke zverimexu. Když tam Alinor přišla, uvítal jí starý pán.

"Tak, holčičko, jak se jmenuješ?" zeptal se starý pán.

"Jsem Alinor Kalsiová," odpověděla Alinor.

"Já jsem Felix Wiestr. Ale říkej mi Felixi. Ty si jdeš vybrat zvířátko, že?" Alinor přikývla.

"Tak si vyber... já zatím přivedu Marka."

"Kdo je Marek, Felixi?"

"Marek je můj vnuk. Ale dávej si pozor, holky mu nic neříkaj."

"Ano, Felixi," odpověděla Alinor.

Když se Felix vrátil a přivedl Marka, Alinor zůstala stát jako omámená a málem by spadla na zem. Marek byl nádherný kluk a Alinor se zamilovala. Pozdravila ho a on jí odpověděl.

Felix řekl Markovi: "Tak tohle je Alinor Kalsiová."

"Alinor, ty máš ráda zvířata?" zeptal se Felix. Alinor přikývla. "Co kdybys mi tu občas pomohla, já bych tu rád měl pomocníka. Marek je takový... no... prostě mi pomáhá jen výjimečně, víš?" zakoktal Felix.

Alinor skoro vypískla radostí. "Tak, běž se s Alinor seznámit," šťouchl Felix do Marka. Marek se s Alinor postupně seznamoval... Jednou s ním šla v lese, a najednou jí přišla smska od tatínka. Bylo v ní napsáno, ať okamžitě běží domů.

 

Když Alinor nastoupila do auta, začali maminka, tatínek a Marek co tam byl taky, zpívat "happy birthday". Alinor se divila, proč to zpívají, když narozeniny má až za měsíc. Zavázali Alinor oči. Když sundaly šátek, stála před ní krásná, grošatá, andaluská kobylka.

"Můžeš si na ní zajezdit. Jmenuje se Mandy," řekl nervózně tatínek.

"Věci máš v autě, v kufru broučku," usmála se maminka. Alinor neváhala a vzala si věci. Vyskočila na koníka a když hodina skončila, bylo jí smutno, že už musí jít. Ale před odjezdem ještě prohlásila, že je to ten nejbáječnější kůň, a že se jí na ní jelo velice dobře.

Druhý den Alinor vstala a z okna uviděla boudu, velkou asi jako kadibudka. Vyběhla ven a pomohla tátovi boudu natřít. Táta jí řekl, že si jí může natřít na jakoukoliv barvu, kromě světlých barev. Že by to prý bylo brzy špinavé. Tak to Alinor natřela na tmavě modrou. Celý den trávila v pokoji a hezky si ho uklidila. Vybalila poslední krabice a spočítala, kolik má v kasičce. Měla cca 11 000,- Kč. Šetřila si na notebook za 7 000,- Kč. Ale chtěla k němu hru za 900,- Kč. Což by jí zbylo jen 3 000,- Kč. Ale večer kolem 20:00 si šla koupit notebook do elektro, kde měli otevřeno do 20:30. A tak si ho odnesla domů a hrála hry. Dostala slevu 2 000,- Kč. Další den Alinor vstala a uslyšela řehtání. Snažila se otevřít dveře, ale byly něčím zavalené. Pak k Alinor přišel Marek, odvalil srolovaný koberec, neboli zábranu, a spolu s Alinor se zavřel v pokoji. Povídali si a Alinor Markovi ukázala notebook. Pak na Alinor zavolal táta, ať jde dolů. Vyběhla ven a tam všichni v chumlu. Byli tam máma s tátou, Felix, ještě cizí pán a paní a Marek. Když se chlum rozestoupil, v tmavě modré boudě nervózně přešlapovala grošatá andaluská kobylka. Na dveřích byla cedulka se jménem Mandy. Alinor se k ní rozběhla a tulivě jí objala.

"Tak, tady máš dárek k narozkám," začali všichni vykřikovat.

Alinor se rozbrečela štěstím. Celý den na ní jezdila a byla moc šťastná. Pak ale zjistila, že Marek musí na dva roky odjet do Itálie. Bylo jí to moc líto, ale věděla, že Marek se zase vrátí. Alinor v klidu čistila svou nádhernou Mandy, když vtom přijela její máma Eli s krásným černým hřebcem Tornadem.

"Mami, kde jsi byla?"

"Byla jsem se projet kolem potoka v lese, a to bys nevěřila, že jsem tam našla malé štěně jak se drápalo z trnového křoví," a začala štěně vytahovat z bundy. "Je celé poškrábané a špinavé, tak si dodělej svojí kobylku, nebo co s ní potřebuješ, potom vyčisti Tornada a přijď mi s tím štěnětem pomoct, mám už tak dost práce, jo?"

"Ano, maminko, udělám vše, ale jak se to štěně jmenuje?"

"Nevím, to už je na tobě jak ho pojmenuješ," odpověděla máma Eli.

Alinor dodělala svou práci a přišla mámě na pomoc a vzala štěně do koupelny, aby ho umyla. Štěně už bylo čisté ,tak přinesla lékárničku a začala ho ošetřovat a měl jen trochu podrápanou nožku, jinak nic. Pojmenovala ho Lik. Byl to krásný dalmatin.

"Mami, co s ním budeme dělat?"

"No asi rozozvěsíme letáky, a kdo se oněj přihlásí, ten si ho od nás odnese."

"No... ale chvilku počkáme, že jo?"

"No měla bys začít vyrábět ty cedulky, no chápeš to snad, ne?"

"Ano, maminko, chápu, že někde venku se o něj strachují."

Alinor šla jezdit a připravovala se na půlnoční vyjížďku na Tornadovi. Když byla půlnoc, vstala a osedlala Tornada a jela. Stala se ale menší nehoda. Tornado trochu zakopl o spadlý strom a Alinor se neudržela a spadla. Řekla si, že Tornado je trochu moc, a že příští noc si udělá vyjížďku s Mandy. O půlnoci se vše opakovalo, až na to, že Alinor nechtěla jet moc rychle a na Mandiných zádech usla, a Mandy se i s ní ztratila. Když se Alinor probudila, zjistila, že leži na zemi, ale nikde neviděla Mandy!

 

 

 

Pokračování