Osud koně, který zůstane v mém srdci

zpět

Od mala mám ráda koně poprvé jsem seděla na Anglickém plnokrevníkovi v jedné malé stáji.Proto není divu že když přišel do třídy návrh na školu v přírodě na ranči hned jsme souhlasily.A jelo se první den jsme měli prohlídku koníků pomalu jsme se přibližovali k boxu u kterého měl jeden nádherý koník vystrčenou hlavu,když jsme se k němu dostaly pozorně jsem poslouchala někoho ze stáje který koníky znal.Ten koník se jmenoval Kevin,ostatní šli k dalšímu boxu ale já jsem se zastavila u něj a pozorovala ho jak uždibuje vonící seno.Potom se na mě podíval a já ho pohladila.Někdo na mě zavolal a já jsem se lekla,rychle jsem se otočila a tam jsem viděla kámošku ze třídy která na mě volala abych šla za nimi že jdou do druhé stáje.Rychle jsem Kevinka pohladila a rozloučila se s ním a šla jsem.Celý týden jsem ho už neviděla protože jsme měli zakázáno chodit do stáje viděla jsem ho asi jen jednou nebo dvakrát a to když ho vyváděli na pastvu.Když jsme čekali na autobus který nás měl odvést domů šla majitelka stáje Kevinka lonžovat.Chvíli jsem je pozorovala.Ale potom přijel autobus a já si musela jít dát batoh a tašku do autobusu než jsme odjeli řekla jsem tiše směrem ke Kevinkovi ještě se někdy potkáme.A jelo se domů když jsme měli kreslit obrázek koníka který se nám líbil jako jediná jsem kreslila Kevču.Roky plynuly a po několika letech asi po 4 jsem chtěla je na tábor,jako první mě napadlo že bych mohla jet na ranč kde je Kevča.Mamka souhlasila a tak mě přihlásila na 9 denní tábor s koňmi.Strašně jsem se těšila na Kevču a ostatní koníky.Po příjezdu a ubytování jsme šli konečně na prohlídku stáje.Kevinek byl úplně v posledním venkovním boxu,vyndala jsem z kapsy jablíčko a podala ho Kevinkovi pohladila jsem ho po čele a objala ho,chvíli jsem tam s ním byla a potom jsem už musela jít.Tábor rychle uběhl Kevču jsem vyděla z celého táboru asi jen pětkrát ale všechny chvíle které jsem ho spatřila se mi vryly hluboko do srdce.Další rok jsem jela na kurz šli jsme opět jako každým rokem do stáje a seznamovaly se s ostatními koníky,ale já jsem se seznamovat už nemusela netrpělivě jsem čekala až se k němu dostaneme a dostaly Kevinek tam byl ale co to?Měl ovázanou nožku obvazem  zeptala jsem se co mu je a dočlala jsem se odpovědi „Kevin začal kulhat na zadní nohu,podle veterináře vychází kulhání ze zad a je malá pravděpodobnost že přestane.Kevin už se nemůže brát ani na větší zátěž“.Uběhli dva dny a já jsem měla ranní službu na kurzu,to znamenalo přivést koníky z pastvi,nakrmit je a nanosit seno.Ráno jsme se sešli na službu šli jsme stájovou uličkou pro vodítka,šla jsem jako první podívala jsem se ven ze stáje a Kevču nakládali to vozíku a odvážely neznámo kam myslel jsem že ho odváží na nějaké vyšetření nebo tak ale vrátil se jen prázdný vozík,jako by se mi zbortily všechny vzpomínky jako domeček s karet.Po celém kurzu se rozneslo že ho prý prodali,to mi svitla alespoň nějaká naděje že ho ještě někdy uvidím.Za nedlouho přijel putovní tábor a hádejte kdo byl mezi koníky Kevin!Nohu měl hrozně nateklou a hodně zhubnul bývalý majitel ho chtěl okamžitě odkoupit ale nynější majitel nesouhlasil.Že prý mu veterinář řekl že Kevinovi nic není a může v klidu na putovní tábor!Holky co Kevinka znaly už dýl brečely ale já jsem si bláhově myslela že se to nějak vyřeší a že se Kevča  vrátí zpět ale nevrátil.Majitel který s ním byl na putovním táboře ho prodal dál aby si nepřidělával další starosti.A o Kevčovi už nebyli žádné zprávy zbyla po něm jen cedulka s jeho jménem a několik fotek.Ale v mém srdci zůstane navždy.

Ahoj Kevinku doufám že se ještě někdy setkáme a že se máš u nového majitele dobře. Měj se.

 

 

Autor: Renáta Juřenová

Kroměříž

29.1.2009