zpět

         Na chovatelský den v Napajedlích, který se konal 21.9.2007 jsem jela přes celou republiku z domažlicka až na Moravu. Spala jsem u kamarádky Verči, se kterou jsem se před 2 lety seznámila právě na chovatelském dni. A s Verčou jsem se do Napajedel také vypravila.

      Dlouho jsem přemýšlela, jak reportáž pojmout a hlavně o čem psát. Nakonec jsem se rozhodla sepsat vám své zážitky a nahlédnout tak na celý den mýma očima.

         Přestože mé pocity z chovatelského dne jsou spíše smíšené – propásla jsem další šanci slušněji si vyfotit mého koně fatal Rainbows For Lifa a na pastvinách jsem nenašla NIKOHO, koho jsem chtěla – pokusím se vás fňukání nad něčím, co stejně nezměním ušetřit :o)

      Paní ředitelka se nechala přivézt párem kladrubských běloušů a jen tak přitakávala skutečnosti, že „na správné akci kladrubáci nechybí“ – a je to jen dobře. Představila nám napajedelský personál, ale představování koní předala panu Hlačíkovi ml., ačkoliv se této role tradičně ujímá ředitel (ka) hřebčína.

         Údajně však pochází z parkuráckých kruhů, tak jsme všichni moc zvědaví, jak si povede v hřebčíně, který je zaměřen výhradně na koně dostihové…

Chovatelský den v Napajedlích

Pumpkin

Rainbows

Relaxed Gesture

Lakonka

Masai Mara

Vzkaz autorovi

Následovala opět asi tříminutová pauza a po ní nám představily tři klisny svá letošní hříbátka. Líbili se mi samozřejmě všichni, hlavně však Lakonka a Masai Mara. Charmaine měla pod sebou hřebečka po Look Honey a Lakonka s Masai Marou kobylky po Rainbows For Life.    

         Na programu dne byly dále ukázky využití plnokrevníka po skončení dostihové kariéry, ale my už si to tou dobou mašírovaly na pastviny – na Pěnné.

         Jen pár pozdějších hříbat nebylo odstavených, takže v hříběcí ohradě, stejně jako v ostatních nebylo, kromě nového hrazení (o které jsem si samozřejmě hned zamazala rifle), nic nového – 3 až 4 klisny, každá se svou vlastní školkou :o)

A pak to konečně vypuklo – přehlídka hřebců, jejímž vrcholem byl pro mnohé jistě americký Relaxed Gesture, jež svého majitele stál sedmnáct milionů korun, díky čemuž se dostal dokonce i do sportovních novin na Nově…

         Pro mě však byl tímto hřebem a hlavním důvodem, proč jsem neváhala jet takovou dálku ani na minutu (jak jinak)Rainbows For Life. Ráda říkám, že si ho jednou nechám naklonovat… :o)

         Trochu mě mrzelo, že Jagmin byl tou dobou už pryč, i když na druhou stranu chápu proč – Napajedla prezentovala plemeníky pro sezonu 2008 a Jagmin bude v tomto roce působit jinde.

         Celkem jsme tedy v Napajedlích viděli devět plemeníků, jmenovitě to byli Bear King, Magnus, Rainbows For Life, Relaxed Gesture, Look Honey, Mill Pond, Security Risk, Varadar a House Rules.      

         Po krátké pauze, kdy nám svým jucháním zpříjemnila čekání jihomoravská cimbálovka, přišlo na řadu deset vybraných z celkem devatenácti ještě neprodaných ročků. Nejvíce se mi líbili Blueberry (klisna), Pumpkin, Premier Garcon a Childe Harold. Dále se nám Napajedla pochlubila s Waverly, Samarou Morgan, Lorellai, Pendolinem, Aurevoirem a Step By Step.    

Jak už jsem psala v úvodu, na Pěnném jsme měly smůlu na jména, za zbylých ročků jsme našly jen hřebce. S fotkami jsem spokojená, jen mě mrzí, že jsme nenašli Saporu či Lady Jagmin. Nezbývá než si říct – příští rok zase. A hledat lépe…

Autor: text a foto Magda Hamříková,  MA, 

Horšovský Týn 27.9.2007