|
Na Smícháči jsem dneska dost brzo, Andy dorazí až za tři čtvrtě hodiny, takže se rozplácnu na lavičku na sluníčko, abych se trochu zahřála, a vytáhnu svůj notýsek s rozepsaným dílkem. Než se naděju, ozve se nade mnou: „Tady jsi!“ – Andy. Takže se přivítáme a zamíříme na nástupiště, odkud jede autobus směr zastávka Dostihová. Odtud pak jdeme kousek pěšky na závodiště. Přestože jsme tu hodinu před prvním dostihem, lidí je tu poměrně dost. Hned zamíříme k vývěsní tabuli, ujistit se, že Darsalam, kvůli kterému jsem vlastně dnes přijela, vážně startuje a že jsem nepřijela zbytečně, stejně jako loni, kdy mi Registana v Pardubicích neběžela… Hned se zděsím, když spatřím jeho jméno, ale naštěstí mi ta „áčtyřka“ neoznamuje, že nestartuje. Oddechnu si. Za půl hodiny začínají vodit první koně v paddocku, takže vytasíme foťáky a postavíme se na svoje místečko. Velké cvakání spouští začíná :o) Ve chvíli, kdy žokejové přijdou do paddocku, v tu dobu už mívá Andy všechny vyfocené (já fotím jen vybrané), se odebéřeme na tribunu. Dneska je tu dost lidí, takže ti, co přijdou mezi posledními si nemají kam sednout. A to je teprve Deylák! děsíme se a představujeme si, jak to asi bude vypadat při derby, přičemž se uklidňujeme tím, že je hezky… Cestou na tribunu potkám další známou tvář Janču. Míří opačným směrem, takže se jen pozdravíme. Pokecáme až po druhém dostihu a postěžujeme si, že bychom na dostihy zajely častěji, ale finančně to není zrovna jednoduché (tak třeba já si přísahala, že pojedu až na Velkou jarní cenu, ale mám velké nutkání jet i tuto neděli, neboť tam bude Monolit a Hairy’s Son, další z mých miláčků po Rainbows For Lifovi…). Kolem třetího – čtvrtého dostihu se mezi lidmi začínají šířit řeči, že Darsalam nestartuje. Jedna slečna, která stojí u paddocku vedle nás nám sděluje, že si na něj šla vsadit a řekli jí, že v Chuchli vůbec není! V tom okamžení je moje dobrá nálada fuč a pořád drmolím cosi v tom smyslu, že tak to dopadá, když někdo někam jede kvůli jednomu koni… a nejsem sama. Janča přijela také jen kvůli němu a jiná slečna, se kterou jsem hodila řeč také. Spousta dalších určitě prožívala to samé. |
MEMORIÁL R.DEYLA 22.4.2007aneb UŽ MŮŽU UMŘÍTReportáž z Chuchle od naší reportérky MA |
|
Jaké úžasné překvapení nás čekalo, když číslo patnáct, tedy náš vymodlený Darsalámek, pak nakráčel do paddocku! Můžu vám říct, že takový obrat nálady jsem už dlouho nezažila, jestli kdy vůbec! Takže fotím jako divá a ostatní koně jaksi přestávají existovat. Díky tomu nemám nafocené koně jako El Duro, Maádid nebo Vodnice (pokud se divíte, tak, kromě El Dura, jsou po Rainbows For Lifovi a ty já fotím ať běhají první či poslední :o) ), zato Darsalama mám určitě třicetkrát xD. S Jančou se pak shodujeme, že měli pořadatelé štěstí, že Darsalam běžel, jinak by jim asi hrozil palácový převrat. |
|
U dalšího dostihu si akorát stihnu vyfotit Hollypa, kterého pamatuju ještě jako prcka, který se motal mámě Hollywood Palace kolem sukní, v Napajedlích, a pak už musím na autobus. Kvůli zpoždění na startech nevidím ani ten předposlední dostih, ale Darsalama mám a to je hlavní. Hned SMSkuju kámoškám, že můžu umřít, jelikož mám nafoceného Darsalama, až totálně vybiju mobil. Na Zličíně myslím, že se nedostanu domů – autobusy vyprodané až do 19:30, přičemž já musím z Prahy nejpozději v 19:00 – ale to už je jiný příběh… |
|
Autor: text a foto - Magda Hamříková, MA Horšovský Týn 30.4.2007 |
|
Vzkaz autorovi |